Novela zákoníku práce obsahuje řadu pozitivních změn, které již dlouhodobě požaduje třeba Americká obchodní komora i Svaz průmyslu a dopravy. Například opětovné zavedení moderačního práva v případě sporů o neplatnost rozvázání pracovního poměru (jde o to, že dnes nemůžete omezit náhradu mzdy vyplácenou zaměstnanci za dobu sporu, pokud firma u soudu prohraje, zejména z důvodu, že dotyčný po dobu sporu pracoval jinde) a možnost opět dočasně přidělovat zaměstnance bez povolení agentury práce. Tristní je, že se v obou případech vlastně vracíme ke staré, dávno fungující úpravě, která platila dříve za starého zákoníku a do nového zákoníku se opětovně vkládá.
Co se týče pracovních poměrů na dobu určitou, omezení na dva roky tam už dnes je (obecně tomu říkám zákaz řetězení pracovních smluv na dobu určitou). Na to si firmy už nějak zvykly. Nově se ale přidává omezení, že může být ve zmiňovaných dvou letech maximálně dvojí prodlužování.
V praxi to jasně míří na zneužívání, kdy se uzavře smlouva na půl roku, třeba ještě s tříměsíční zkušební dobou, a pak se po třech měsících prodlužuje až do hranice dvou let, aby se firma vyhnula riziku, že bude muset platit odstupné při nečekaném skončení. Troufám si tvrdit, že dané omezení na maximálně dvě prodloužení existující smlouvy na dobu určitou není žádný velký problém. Argumenty pro zavedení jsou celkem jasné. Nicméně jsou tady firmy, které z nějakého důvodu, třeba při sezonních pracích či nepravidelných studentských výpomocích nad 150 hodin ročně, preferovaly smlouvu na dobu určitou místo dohody o provedení práce a podle aktuálních potřeb smlouvu prodlužovaly. Ty samozřejmě potěšeny nebudou a tento model přestanou používat. Je to pak částečně nevýhodné i pro zaměstnance, kteří ztratí výhodu pracovní smlouvy, byť na krátkou dobu s opakovaným prodloužením, spočívající v placení zdravotního a sociálního pojištění a zřejmě jim bude nabídnuta dohoda o provedení práce, která tyto výhody, zdá se, nebude ani po novu nabízet, nebo zkrátka zaměstnáni nebudou vůbec. Žádná tragédie to ale podle mne nebude, stále je tady varianta dohody o pracovní činnosti.
Je pozitivní, že v návrhu (oproti původním předpokladům) nakonec zůstala možnost porušit i nadále zákaz řetězení pracovních smluv v případě záskoku za zaměstnance s překážkami v práci. Nejde jen o ženy na mateřské a rodičovské, ale třeba i starosty a primátory či jiné osoby vykonávající veřejné funkce. Na druhou stranu si ale myslím, že návrh zavádějící omezení na pět let nedává valného smyslu. Hlavní problémy vidím u žen, které jsou opakovaně na mateřské a rodičovské nebo právě třeba u starostů v malých obcích, kteří mohou být, a často i běžně jsou, doma déle než pět let v kuse. Tady mně přijde úprava nedomyšlená, protože pětileté omezení podle mě z ničeho neplyne a nic pozitivního nepřinese. Obecně v tomto vidím negativní změnu, která povede k navýšení personální agendy firem a státních organizací. Uvedené časové omezení postrádá smysl, protože vlastně povede ke zbytečným personálním změnám a vyhazovům zaměstnanců, se kterými je jinak zaměstnavatel spokojen.
Své názory a připomínky k uvedeným komentářům můžete zasílat na byznys@lidovky.cz
Firmy, které preferovaly smlouvu na dobu určitou a podle potřeb smlouvu prodlužovaly, ze zákoníku potěšeny nebudou
O autorovi| LADISLAV SMEJKAL, White & Case
