První veřejně přišel s myšlenkou těsné koordinace ekonomických politik letos v únoru Olli Rehn, evropský komisař pro ekonomické a měnové záležitosti. Nebylo to ale nic nového. O něčem takovém přemýšleli už zakladatelé jednotné Evropy Robert Schuman a Konrád Adenauer. Jen se to nesmělo říkat veřejně, protože možnost národních parlamentů schvalovat rozpočty je jedním ze znaků suverénního státu. Krize kolem předluženého Řecka ale udělala tuhle myšlenku stravitelnou i pro širší publikum.
Jenže se jí bránili Němci, kteří si příliš nechtějí nechat od svých sousedů mluvit do chodu svého hospodářství, nejvýkonnějšího v unii. Nakonec ale ustoupili, protože současně komise navrhuje skutečné potrestání těch zemí, které porušují tak zvaný Pakt stability a růstu. Tedy ustanovení, že evropské země nemají mít větší schodky než tři procenta svého HDP a vyšší dluhy než 60 procent HDP. Má se tak zabránit oslabení.
Němci, vyznavači tvrdé měny, původně dokonce uvažovali o vyloučení největších hříšníků z eurozóny. Proti byla ale Francie, která naopak kritizovala Německo, že moc vyváží a málo utrácí. A že to odnáší Francie. Zřejmě ale nakonec obě země došly ke kompromisu. Hříšníci mají být trestáni hlavně za opakované přestupky, ne tak přísně, a navíc komise bude zohledňovat i další makroekonomické nerovnováhy. Nerovnováhou může být i to, že Německo „moc“ vyváží. V polovině letošního dubna začal Rehn na semináři v Bruselu mluvit přímo o kontrole rozpočtů. O několik dní později už mluvil o skice hotového návrhu. Na konci měsíce se objevilo i datum jeho představení – 12. května. Předtím za podstatně mírnějších vyjádření okamžitě přišla kritika z Berlína a Paříže. Najednou bylo ticho. Když se návrh objevil v neděli na jednání ministrů financí EU, prý se o něm téměř nemluvilo. Němci ho teď oficiálně opatrně vítají a podpořila ho i francouzská ministryně financí Lagrdeová. Kritizoval ho ale mluvčí francouzské vlády.
