Nebývá zvykem psát o předpremiéře, avšak dílo bylo dokončeno, předáno publiku ve dvou veřejných představeních, herci zahrnuti květinami i potleskem. Tyto premiérové rysy nové inscenace Švandova divadla, Peníze od Hitlera, jsou impulzem k zamyšlení nad pozoruhodnou prací režiséra Michala Langa.
Režisér adaptoval pro jeviště stejnojmennou prózu Radky Denemarkové. Volba to byla riskantní. Rozsáhlost a zalidněnost knihy desítkami postav a osudů, témat a motivů, časový záběr více než šedesáti let – to by možná uneslo seriálové zpracování, vyprávění na pokračování. (Český rozhlas takto knihu před časem představil.) Dramatický i inscenační záměr – zpřítomnit klíčové okamžiky výjimečného příběhu z různých úhlů pohledu, v pohybu času oběma směry a akcentovaném prolínání časových rovin – Lang realizuje s důslednou umanutostí. Svorníkem dění je doktorka Gita Lauschmannová, přestože je často nemohoucí obětí lidské brutality.
Režisér promyšleně volil představitelku hlavní role, herečku stále znovu překvapující svými možnostmi – Marii Málkovou. Její Gita je v centru událostí, dokonce i když není přítomna. Neznámá dáma, stojící před rodným domem, v kterési české vsi, je najednou desetiletou holčinou, aniž se jakkoli proměňuje; stejně tak později šestnáctiletou, aniž by převlékla elegantní šaty, světlý plášť a doplňky, svědčící o příslušnosti k solidní společenské vrstvě. Je-li tragická Gitina cesta konstruována neuvěřitelnou kumulací náhod a lemována nejzlejšími možnými obyvateli Puklic, drží režisér společně s herečkou tu rozbujelou historii pevně v rukou. Potom lze snést i surové scény Gitina ponižování: Marie Málková nepřipouští ani stín sentimentu; její hořký sarkazmus, chladná věcnost i vášnivý hněv dokážou dojetí v poslední chvíli zadržet. Jistě, herečka se svou postavou podivuhodně souzní a účinně soucítí – ale zároveň si uchovává jemný racionální odstup, který je dokladem hereckého mistrovství.
Lidské panoptikum Milfajtova rafinovaně jednoduchá scéna umožňuje plynulé střídání dějišť: továrníkův dům v proměnách času, interiéry i exteriéry, střízlivý salon paní doktorky, prostor koncentráku. Stejně zdařile charakterizují Kyptovy kostýmy na jedné straně primitivní „kapitalisty“, burany, holiče a starosty poválečných i dnešních časů – na straně druhé uměřenou eleganci jiného světa (Gita, její vnučka, její právník, ale též mile excentrický továrník Lauschmann s chotí).
Inscenace řeší tři časové vrstvy (před válkou, po válce a dnes) s imponující samozřejmostí, která předpokládá divákovu pozornost, zvláště v okamžicích prolnutí minulosti a současnosti. Dalším nárokem na diváka je zdvojení některých figur.
Mladí „revolucionáři“ s páskou rudých gard zestárnou v zavilé penzisty, směšně bránící ukradený Lauschmannovic dům, fabriku a pozemky, protože oni přece „zvonili klíči“. Excelentní postavičkou toho panoptika je kupříkladu úslužný holič Klein (Luboš P. Veselý) – dnes přejmenovaný Malý, stařičký pamětník a svědek (Karel Hlušička). Oba herci pozorně modelují tento věčně přizpůsobivý typ jako osobitou charakterovou studii.
Dvacítka postav, již dramatizace vyloupla z románu, neumožňuje zde věnovat se všem hereckým výkonům. Lidé obklopující Gitu jsou až nesnesitelně živí – ať je to ohavně samolibý Starosta (Stanislav Šárský), sprostá štěkna Nataša (Apolena Veldová), brutální proletář Ládínek (Ondřej Volejník) nebo blazeovaný továrník (Viktor Limr), chlapecký Ádínek (Jan Hofman) či vždy korektní JUDr. Kounic (Milan Kačmařík). Gitiným bezděčným partnerem v marném boji za „spravedlnost pro Lauschmanna“ se postupně stane staromládenecký lékař, kterého Miroslav Hruška vybavil bezmocnou nemotorností, vzbuzující sympatie. Dramatický vývoj Vlasty, viníka i oběti tragédie, má rovněž mladou i starou podobu. Eva Leimbergerová má silnou scénu s Marií Málkovou (Vlasta pomáhá Gitě, aby pomohla sobě); Věra Kubánková (Vlasta na konci života) odkrývá bolavé téma svědomí.
Lze zvážit, zda by tříhodinové inscenaci neprospělo další krácení. Pozorný zájem publika je však jistým příslibem. Konečně, připomenouli Peníze od Hitlera v lecčems Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy, nebude to zřejmě smíchovské scéně na škodu.
***
Radka Denemarková – Michal Lang: Peníze od Hitlera
Režie: Michal Lang Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Tomáš Kypta Švandovo divadlo, přepremiéra 17. 12.
