NEKROLOG
Ve věku devětasedmdesáti let zemřela ve středu 23. března v Los Angeles Elizabeth Taylorová.
Slavná americká herečka byla dlouhodobě hospitalizována a zesnula po srdečním selhání, obklopena rodinou. Získala Oscary za role slečny Glorie v Mannově snímku Telefon Butterfield 8 (1960) a Marthy v Nicholsově adaptaci Albeeho dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966). Další nominace měla za úlohy Susanny v Dmytrykově sáze z občanské války Raintree County (1957), Maggie v Brooksově Kočce na rozpálené střeše (1958) a Catherine v Mankiewiczově díle Náhle minulého léta (1959).
Elizabeth Rosemond Taylorová se narodila 27. února 1932 v Londýně jako druhé dítě amerických rodičů z Kansasu. Otec zde obchodoval s uměním, matka byla herečkou. Těsně před vypuknutím druhé světové války se vrátili do Beverly Hills. Před kamerou se poprvé objevila už v devíti letech v zapadlém Youngově snímku Každou minutu se jeden narodí. Více se pak prosadila ve Wilcoxově přepisu Knightova románu Lassie se vrací (1943) a v Brownově příběhu z dostihového prostředí O velkou cenu (1944), v němž dokonale vyhověla potřebám studia MGM, které tehdy do hlavní role hledalo dívku, jež umí jezdit na koni a má anglický přízvuk. Třebaže se jí nedostalo hereckého vzdělání, plynule se jí podařilo přejít od dětských rolí do vážných psychologických postav, jako byla její Angela ve Stevensově Místě na výsluní (1951).
Jak snad bez ironie poznamenal Mel Gussow v listu The New York Times, byla ženou s patrným smyslem pro morálku, která si vzala každého svého milence. Jejími manžely se postupně stali na devět měsíců zámožný hoteliér Conrad H. Hilton Jr., o dvacet let starší britský herec Michael Wilding, s nímž měla dva syny - Michaela Wildinga Jr. a Christophera Wildinga, impresário Mike Todd, který zahynul při leteckém neštěstí v roce 1958 a jemuž dala dceru Liz, a zpěvák Eddie Fisher.
Hollywoodská láska z Říma Při natáčení Mankiewiczova eposu Kleopatra (1963), za který dostala jako první herečka v historii milionový honorář (v dolarech), se v Římě setkala s ženatým kolegou Richardem Burtonem. O rok později se vzali a hráli spolu třeba v Minnelliho Písečném ptáčkovi (1965) či v Zeffirelliho Zkrocení zlé ženy (1967) a adoptovali dceru Marii. Po deseti letech bouřlivého partnerství se rozvedli, za šestnáct měsíců se znovu v Botswaně vzali a konečně v červenci 1976 na Haiti vztah definitivně zrušili. Manželem číslo šest se pak stal senátor John W. Warner, sedmým mužem, s nímž se nakonec také rozvedla, stavbař Larry Fortensky.
Její dlouhý život provázely nehody a nemoci. V roce 1960 poprvé bojovala o přežití, když překonala těžký zápal plic, v další dekádě zápasila s depresemi, alkoholismem a nadváhou. Před čtrnácti lety jí odstranili nádor na mozku, předloni prodělala operaci srdeční chlopně.
Pokoušela se též o štěstí na muzikálové Broadwayi v roce 1981 v Hellmanové Lištičkách a o dva roky později v Cowardově Intimním životě, leč s rozpačitým výsledkem. Filmovala už jen sporadicky, naposledy jsme ji viděli coby Pearl v Levantově Flinstoneových (1994).
Po smrti přítele Rocka Hudsona založila Americkou nadaci pro výzkum AIDS a věnovala se i jiným charitativním činnostem. Nikdy nenapsala paměti a vysvětlila to stručně: „Sakra ne, já v nich pořád žiju.“
***
Hvězda z plátna
* Na filmová plátna se britská rodačka Elizabeth Taylorová poprvé dostala už v devíti letech - nejprve ve snímku Každou minutu se jeden narodí, později uspěla v hlavní roli filmu Lassie se vrací (1943) a v oblíbeném příběhu z dostihového prostředí O velkou cenu (1944).
* Po boku slavného kolegy Paula Newmana zaujala diváky i kritiky v roli Maggie ve filmové adaptaci divadelní hry Tennesseeho Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše z roku 1958.
* Osudovou rolí se Taylorové stala Kleopatra z roku 1963, za niž byla odměněna honorářem ve výši milionu dolarů, a stala se tak do té doby vůbec nejlépe placenou herečkou. Při natáčení se také zamilovala do hereckého partnera Richarda Burtona, kterého si následně (a hned dvakrát) vzala.
* Po boku tehdejšího životního i hereckého partnera vytvořila mnoho pozoruhodných rolí, z nichž ztvárnění Marthy ve snímku Kdo se bojí Virginie Woolfové jí v roce 1966 přineslo Oscara.
