Pátek (č. 40, 8. 10. 2010) Veronika Bednářová psala o ženách, které hledají cestu ze závislosti na alkoholu.
Vážená paní redaktorko, obdivuji Vaše osobní nasazení a výdrž, s jakou jste tento materiál zpracovala. Mám jenom jednu výhradu. Píšete: ...
„vždyť kolik lidí začne brát antidepresiva...“ Léky, které máte na mysli, ale nejsou antidepresiva. Například Neurol nebo Lexaurin – to jsou anxiolytika. Tedy léky proti úzkosti. Stilnox – to je hypnotikum, lék na nespavost. Ano, tyto léky jsou návykové.
Naopak antidepresiva jsou zcela jiné léky, s jinými účinky a hlavně nejsou návyková (např. Zoloft, Citalec apod.) Mají pomalejší nástup účinku, ale opravdu pomáhají překonat depresi. Například paní Holubová, která řešila deprese pitím, místo alkoholu potřebovala antidepresiva, začala je brát – a funguje to. Je škoda, že tato informace zazněla.
M. Podivínová, Praha
PS: Mám zkušenost jako zdravotní sestra z psychiatrie a také vlastní – s blízkými lidmi, kteří depresemi onemocněli.
Konec zlatého deště
Pátek (č. 39, 1. 10. 2010) Děkuji za článek o vietnamské mafii. Bohužel jsem před dvaceti lety v této branži začal i zůstal – tak vím, kolik špíny kolem toho je. Tento článek mi přesto přinesl nové opravdu fundované informace.
Možná jste jen nezdůraznili, že snad ani jeden Vietnamec neplatí daně, protože celá ta Sapa jede už patnáct let bez dokladů. Jak to, že to všichni vědí, a nikdo nic nedělá? Jde o těžkou kriminalitu – a všichni se tváří, že to nevadí.
