Deníkové záznamy od prosince 2003 do konce listopadu 2004 píše Palla (* 1953) ve stylu stárnoucího Petra Bajzy z Poláčkova opusu. Ironický sebeudavač neřeší žádná klasická morální dilemata, protože ví, že nejjednodušší je mluvit pravdu. Prohřešky na životosprávě kompenzuje generováním desítek nápadů, jež vzlétnou jak motýlové a za chvíli je zastíní jiné. Autor však, se sympatickým a současně optimistickým cynismem, vzdává v knize hold své ženě Miriam, jezevčíkovi Fredymu, Kavárně Švanda v pasáži Alfa, kde se slétají všichni hrdinové brněnské kulturní fronty, a také vínu, nejbásnivějšímu štuku reality.
„Je dopoledne, vařím kávu a čistím uši, protože jdu odpoledne do nemocnice za otcem. Miluju přípravy, ale obvykle se připravuju na to, co se nestane. V té nemocnici jsem byl, ovšem do uší se mi stejně nikdo nepodíval (6. května).“ Zápisky doprovázejí autorovy ilustrace, a tak snad chybí jen nějaký audiální nosič, protože Palla je navíc i výtečný přednašeč. Hvězdička na konci titulu odkazuje k poznámce, tedy k hodně nestandardnímu - čili pallovskému - podtitulu: *Název, který se mi líbil v zimě.
Teplé škvarky*
Marian Palla Vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2007.
204 strany.
