BERLÍN/PRAHA Willy Brandt byl proslulým politikem Německé demokratické republiky. Za éry východoněmeckého vůdce Ericha Honeckera se konaly demokratické volby. A berlínskou zeď postavili západní Němci.
Takových odpovědí se dočkali vědci z berlínské Svobodné univerzity, když u studentů německých středních škol zkoumali jejich znalosti o bývalé NDR. Necelá dvě desetiletí po pádu berlínské zdi mají totiž mladí Němci o někdejším státu „dělníků a rolníků“ značně zkreslené představy. A to se týká Němců žijících jak na východě, tak i na západě země. Reprezentativního výzkumu se totiž zúčastnilo přes 5200 studentů ze spolkových zemí Bavorsko, Braniborsko, Severní Porýní-Vestfálsko a Berlín. Výsledky šetření byly zveřejněny koncem minulého týdne.
Zkreslený až naivní pohled na nedávnou minulost je podle sociologů způsoben tím, že němečtí středoškoláci toho o nedávné minulosti své země moc nevědí. A kdo toho o NDR málo ví, ten ji vidí v mnohem pozitivnějším světle.
Jen studenti „nezatížení znalostmi“ totiž podle vědců mohou souhlasit s výrokem, že „NDR nebyla diktaturou“. Právě toto tvrzení přitom označila jako pravdivé více než polovina východoněmeckých a 66 procent západoněmeckých respondentů. Většina z nich ovšem nebyla schopna vůbec definovat rozdíly mezi diktaturou a demokracií.
Stasi coby běžná tajná služba Z výzkumu podle berlínských badatelů vyplývá, že dnešní mladí Němci považují NDR za jakýsi „sociální ráj“ s prosperující ekonomikou a čistým životním prostředím. Státní bezpečnost podle nich byla jen zcela běžnou tajnou službou, jaké existují i v jiných státech. A znečištění krajiny ve východním Německu bylo údajně mnohem menší než na Západě.
Rada autorů studie je jasná: školy by měly změnit své osnovy tak, aby se učitelé v hodinách více věnovali tématu NDR. To totiž dosud probírají jen útržkovitě a jednostranně. Světlou výjimku představuje podle berlínských sociologů pouze Bavorsko, kde středoškoláci prokázali nejkomplexnější znalosti o nedávné historii.
Změnu způsobu výuky žádají také politici. „Poválečné dějiny Německa byly dosud vyučovány jako západoněmecké dějiny. A teprve když zbylo trochu času, tak se dostalo i na dějiny NDR,“ upozornil o víkendu ve Westdeutsche Allgemeine Zeitung Rainer Eppelman. Tento politik z CDU stojí zároveň v čele Nadace pro výzkum východoněmecké diktatury.
A co bylo vlastně špatné?
O nutnosti změn ve studijních plánech je přesvědčena i Beate Meissnerová, poslankyně CDU v durynském Landtagu. „Ten, kdo nemluví o nesvobodných volbách, zglachšaltovaných médiích, zdi a ostnatém drátu, ten páchá křivdu na další generaci,“ řekla Meissnerová.
Školy samé však nejsou všemocné – zvlášť ne v případě, kdy i rodiče studentů podléhají tak zvané ostalgii. „S časovým odstupem se život v reálném socialismu zdá lepší,“ připomíná na svých internetových stránkách Úřad pro dokumentaci Stasi. Zatímco ještě na počátku 90. let někteří lidé říkali, že „za NDR nebylo všechno špatné“, dnes se mnozí ptají: „A co bylo vlastně špatné?“
***
Kdo toho o NDR málo ví, ten ji vidí v mnohem pozitivnějším světle
Mladí Němci a NDR Ze studie, kterou provedla berlínská Svobodná univerzita na středních školách v Bavorsku, Severním Porýní-Vestfálsku, Braniborsku a Berlíně, vyplývá, že mladí Němci vidí někdejší NDR ve velmi pozitivním světle.
Více než polovina mladých východních Němců a třetina mladých západních Němců nepovažuje NDR za diktaturu. Jen 45 procent mladých východních Němců nesouhlasilo s výrokem: „Stasi byla normální tajnou službou, jakou má každý stát.“ V západních částech Německa nesouhlasilo 56 až 62 procent mladých. Mnozí dotázaní označili bývalého spolkového kancléře Willyho Brandta za „slavného politika NDR“ a uvedli, že za východoněmeckého vůdce Ericha Honeckera se konaly demokratické volby.
