Němečtí vědci to dnes zveřejnili v časopise Science.
Určovat genetické informace z pravěku je zrádné, s časem se totiž znehodnocují a zůstávají skryté v nepatrných fragmentech. K tomu je navíc 99 procent fosilní dědičné informace infiltrováno mikroby a plísněmi.
Sekvence neandertálských pozůstatků zkoumají badatelé dlouhodobě, před třemi roky se jim ale z „genetického chaosu“ podařilo vydělit lidské pozůstatky. Z nich se nyní snaží dovědět více o počtech pralidí a způsobu jejich života.
Krejčovská metoda Některé DNA se vědcům podařilo získat z mitochondrií - částí buňky vyrábějící energii. Před rokem díky tomu přečetli kompletní dědičnou informaci jednoho z neandertálců. Výzkum 38 tisíc let starého pračlověka z chorvatské jeskyně Vindija byl pro tým genetika Richarda Greena z lipského Ústavu Maxe Plancka velkým povzbuzením.
Mitochondriální DNA se totiž badatelé snažili získat už mnohokrát, vždy se ale ukázalo, že je vzorek kosti znehodnocený zásahy současníků, kteří přišli s ostatky neandertálců do styku.
Zajistit kompletní mitochondriální genom by dosud známým způsobem stálo 400 milionů dolarů. Genetik Adrian Briggs z Planckova ústavu však přišel na mnohem lacinější metodu. Neandertálské mitochondriální genomy začal používat jako šablony. Ke zkoumaným úsekům připojoval krátké sekvence s ověřenou pravěkou DNA. Vytvářel tak jakési knihovny, které vkopírovával do dalších částí kódu. Když linka navázala s testovaným úsekem spojení, bylo jasné, zda bude ve vzorku dostatek DNA pračlověka k budoucímu použití. Aby získal celý mitochondriální genom, provedl Briggs touto „krejčovskou“ metodou 574 zkoušek. Jak informoval časopis Science, určoval Briggs a jeho kolegové více než 16 tisíc mitochondriálních úseků z kostí šesti neandertálců ze Španělska, Německa, Chorvatska a Ruska. Záměrně přitom vybral lokality napříč neandertálskými lovišti, aby výzkum pokrýval celé jejich území. Stáří zkoumaných kostí vědci odhadují na 38 až 70 tisíc let.
Trudný život v pravěku Lipský tým také porovnal pravěkou DNA s mitochondriálními genomy jedné stovky současníků.
Zjistil, že je genetická rozmanit o s t neandertálců v poměru k dnešnímu člověku třetinová. U dvou neandertálských genomů nalezl dvacet rozdílů, moderní lidé jich mají ale šedesát. „Vědělo se, že předkové dnešního člověka se pohybovali po celé planetě a neandertálci pouze v prostoru mezi Španělskem a Ruskem. Tyto výsledky ale potvrzují i další předpoklad, že se neandertálci pohybovali ve velmi rozptýlených skupinkách,“ vysvětluje Briggs.
Podle různorodosti dědičné informace němečtí vědci odhadli, že neandertálskou populaci tvořilo pouze zhruba 3500 plodných žen a stejné množství mužů. Pro srovnání vypočítává Anders Götherström z Uppsalské univerzity, že při devíti milionech obyvatel Švédska činí velikost této „efektivní populace“ sto tisíc. Proto z počtu 3500 plodných žen odhaduje celkový počet neandrtálců maximálně na 70 000. To je o 30 tisíc méně, než se donedávna odhadovalo. „Malý počet neandertálců mohl způsobit jejich vymření,“ spekuluje Briggs. „V době klimatických změn nebo v bojích s ostatními lidmi byla jejich populace zranitelnější,“ dodává. „Malý počet neandertálců nás tolik nepřekvapuje,“ uvádí expert na pravěkou DNA Alan Cooper z australské Adelaidské univerzity. K analýze mitochondriální DNA ale namítá, že ve skutečnosti sleduje jen „jeden pospojovaný gen“. Proto prý výzkum zobrazuje pouze jednu stránku neandertálské evoluce.
