OBRAZ 1
(Po otevření opony je scéna ponořena do tmy. Na černém horizontu svítí hvězdy. Prostorem se line nebeská hudba chrámových varhan. Dekorace připomíná secesní architekturu a zařízení Obecního domu v Praze. Praotec Čech opřený o dlouhou poutnickou hůl už sedí na jevišti. V ruce drží velký pytel, z něj tahá pohanské bůžky a kochá se jimi. Když vstoupí Komenský, praotec bůžky rychle schová. Komenský vypadá tak, jak ho známe z obrázků, s typickou čepičkou na hlavě. Přes rameno má na šňůrce černou školní tabulku s pisátkem a hubkou. V ruce drží velkou tlustou knihu.)
Komenský: Praotče Čechu! Nemysli si, že nevím, cos tu dělal? Já ti jednou ty tvoje zatracený bůžky vemu a vyhodím na smetiště. Podívej, ty jako pohan bys tady v křesťanském nebi správně neměl být. Proč jsem tě naučil číst? Proč ti nosím nejnovější knížky, které dole vyjdou?
Praotec: Všechno už jsem přečet. Až na toho Stanislava Krychli Neumanna. Toho nesnáším.
Komenský: Stanislava Kostku myslíš? Tak toho číst nemusíš. To je pohan jako ty. Představ si, že by tě s těmi modlami přistihl svatý Václav. No pověz, co ti minule řek. Praotec: Ještě jednou, a pomažeš. Komenský: Ale kde vězí?
Už by tu měl být.
Praotec: Asi se někde modlí.
Komenský: To ho neomlouvá. Já se také modlím, a chodím včas.
(Vstoupí svatý Václav se svatozáří nad hlavou.) Václav: Dobrý den vespolek!
Komenský: Vítej, svatý Václave! Václav: Kyrie elejson!
Komenský: Kyrie elejson!
Praotec: Krleš!
Václav: (Sejme svatozář a pověsí ji na věšák jako klobouk.) Omlouvám se, nějak jsem se zamodlil. Tak půjdeme rovnou k věci. Vzhledem k tomu, co se teď na Zemi děje, rozhodl jsem se, že naše česká nebeská komise bude šestičlenná.
Komenský: Správně.
Václav: Nahoře už jsem to oznámil… Komenský: Tak ty už´s mu to řekl? A jak se na to tvářil?
Václav: Pokývl hlavou, usmál se a udělal duhu.
Komenský: To je dobré znamení. Praotec: Když jsme vylezli na Říp, taky byla duha.
Komenský: To budou jiná zasedání, až nás bude šest.
Václav: Ale koho vybrat? To nemůže být jen tak někdo.
Komenský: Kdo by tu rozhodně neměl chybět, je Hus.
Václav: Jan Hus, ano, výřečný muž. Rozhodně lepší než ten druhý Jan, ten… Komenský: Nepomucký?
Václav: Ano. S tím je těžká domluva. Když se ke mně modlí, já mu vůbec nerozumím.
Komenský: Nediv se. Bez jazyka, chudák… Václav: (Zavolá do zákulisí.) Gabrieli! Zaleť pro Jana Husa.
Komenský: To budou jiná zasedání, v šesti! A kníže, neměli bychom vybrat také nějakou ženu? Vždycky je dobré, když je ten kolektiv koedukovaný. Václav: Myslíš?
Komenský: On když je ve třídě ten ženský prvek, tak se ti hoši jinak chovají. Nepoužívají hrubých slov. Co takhle Božena Němcová? Ta je mezi Čechy oblíbená.
Praotec: To jo. Ta se mi líbí. Teď jsem dočet ty její Zapadlý vlastence. Komenský: Praotče! Zapadlé vlastence napsal Karel Václav Rais.
Praotec: Toho mám taky rád. Mám v tom trochu zmatek. Například si teď ne a ne vzpomenout, kdo napsal Broučky. A co jsem se nad nimi naplakal. Jak ta Janinka šla prát tu svatební košili. Teď ta shnilá lávka. A na topole podle skal, zelený mužík zatleskal.
Komenský: Praotče! Na tu novodobou literaturu se budeme muset znovu podívat. Ale ještě k té Němcové – to je velká spisovatelka! Kdyby nenapsala nic jiného než Babičku, už to by stačilo, abychom ji vzali mezi sebe.
(Vejde Hus.) Hus: Pravda vítězí!
Komenský a Václav: (Společně) I když na čas poražena bývá!
Václav: Posaď se, bratře Jene. Jak se vede? Jak se ti líbí v nebi? Hus: Jako v nebi, tak i na zemi, že to tak musím říci, svatý Václave. I tady se dějí nepravosti. Proč v nebi například není Jan Žižka? Jistě, prolil mnoho krve. Ale za pravdu boží. A co Zikmund? Ten krev neproléval? Když proti nám vedl křížovou výpravu? A ten tu je! A když se potkáme, myslíte, že se omluví? Nebo aspoň sklopí zrak? Ne! Jen se na mě šklebí a posměšně chrastí sirkama!
Komenský: To že si dovoluje?!
Hus: Dovoluje.
(První společný psací den 22. 11. 2006)
***
Pohled přes rameno
Premiéra patnácté hry, na níž pracují Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak od loňského listopadu čím dál intenzivněji, patrně sklouzne už do sezony pojubilejní. Autoři však slibují, že předpremiéry Českého nebe nejspíš stihnou připravit ještě před prázdninami na červen příštího roku. V sedu za sebou se u jednoho ze svých počítačů spravedlivě střídají: chvíli má prsty na klávesnici Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mu radí přes rameno, chvíli si sednou naopak. Přísahají, že takhle opravdu své hry píší. Jeden formuluje a druhý ho koriguje, pak si to přečtou a tak dál...
