Je krátce po půl dvanácté a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský poučuje Nečase: Žádné politické zdůvodňování, žádné právní souvislosti. Jasné odpovědi.
Premiér měl přesto drobnou výhodu: nemusel hodinu a půl sedět přímo v jednací síni a sledovat rekapitulaci stížnosti ČSSD na zákon o úsporných škrtech. Dostal salonek s televizí, kde bylo možno přímý přenos ze sálu sledovat. „Text návrhu je obecně známý. Nabídli jsme panu premiérovi, zda chce být v sále, nebo počkat venku,“ řekl LN sekretář soudu Tomáš Langášek.
Pokračování na straně 2
Premiéra Nečase grilovali soudci
Dokončení ze strany 1
Pultík pro svědky, za nímž Nečas stanul, se často nepoužívá. Právě za takovým ale už soudkyně Eliška Wagnerová zpovídala Julínka kvůli regulačním poplatkům. Právě ona je nyní soudkyní zpravodajkou, tou, která má zformulovat názor soudu. A také se nejvíc ptá: „Jak by se zvýšila škoda státu, pokud by byl zákon, který tu řešíme, přijat později?“ Nečas se snaží vysvětlit miliardové ztráty, protože návrh rozpočtu už počítá s jinými příjmy i výdaji.
Wagnerová smečuje citáty z Nečasových rozhovorů v médiích i údaji, jak se mění ratingové hodnocení Česka či proč ekonomická krize neměla na hodnocení větší dopad. „Ta nemá Nečase ráda,“ zaznělo v sále. Je z větší části prázdný, na rozdíl právě od výslechu Julínka, kdy v něm byla hlava na hlavě. Většina soudců mlčí, ale předseda Rychetský si přisadí. „Přijetí státního rozpočtu není žádná mimořádná situace, to se dělá každý rok po desetiletí a po staletí,“ reaguje na názor, že urychlení zákona souviselo právě s rozpočtem.
Také doyen soudcovského sboru Vojen Güttler se ptá, zda není divné, že se přijímá nejdřív rozpočet a pak zákony, na jejichž základě se odvíjí změněné proporce rozpočtu. Na reformu bylo málo času, hájí se Nečas. Premiér je zjevně rád, že po třičtvrtě hodině dostává na závěr „lehčí“ otázku soudkyně Ivany Janů. Ta se ptá, zda byly texty zákonů přijímaných ve zrychleném řízení skutečně stejné jako ty, které vláda ze sněmovního projednávání stáhla, a zda je tedy poslanci měli znát. Premiér potvrzuje a poprvé se vzmůže na bonmot. Prý to musel vědět i „poslanec s velmi podprůměrným IQ, který v Poslanecké sněmovně pochopitelně není“. Cestu ven k rychlému přejezdu do Prahy má volnou. Mizí i šéfka sněmovny Miroslava Němcová, takže odpoledne trvá jednání jen dvě minuty: kvůli jejímu výslechu se odročuje do 22. února. Výsledek je zatím nejasný, soudci o svých postojích mlčí. Radost vlastně mohou mít jen bojovníci za zviditelnění Moravy: někdejší moravská zemská sněmovna je místem, kde jako málokde jinde umějí drtit politiky.
