PRAHA Cesta k Miladě Horákové nebyla pro historičku Zoru Dvořákovou přímá ani krátká. Nejprve se věnovala osobnosti T. G. Masaryka. Nyní však vychází její druhá publikace, jež o popravené hrdince přináší další informace. Knihu To byla Milada Horáková vydalo nakladatelství Eva ve spolupráci s Klubem dr. Milady Horákové.
„Myslela jsem si, že poté, co byly objeveny hlasové i obrazové záznamy z procesu, nebude zřejmě nalezeno už nic nového,“ vzpomíná Dvořáková. „Vždycky se hovoří o procesu s Miladou Horákovou a spol. A míní se tím oněch třináct souzených a odsouzených s ní. Bylo jich mnohem víc. Existovalo dalších 35 procesů, soudili v nich přes 640 lidí, byly tam další popravy.“ Pomohl právník dcery Jany i sestra Horákové Zora Dvořáková se k práci na tématu Horáková dostala díky svému dlouholetému příteli, právníkovi z vydavatelství Melantrich Otakaru Krouském. „Znala jsem ho léta, nepublikované paměti jeho otce, který spolupracoval s Masarykem v Realistické straně, mi pomohly při práci na mých prvních publikacích. V Melantrichu jsem připravila další knihy, a nevěděla jsem, že doktor Krouský je právníkem nezletilé dcery Milady Horákové Jany. Až po listopadu 1989 mi Krouský jasně řekl, že je mou povinností napsat příběh Milady Horákové. Lekla jsem se, nebylo to moje téma, neměla jsem ho zažité, a tak jsme se rozešli v rozpacích. Ale po dvou týdnech přišel se subtilní paní. Seznámily jsme se s Věrou Tůmovou, sestrou Milady Horákové. Pojala ke mně důvěru a pomohla mi s materiály, které jsem pak soustředila v knize Milada Horáková o sobě.“ Dvořáková neměla podle svých slov v úmyslu psát další knihu o Horákové. Ale přiměla ji k tomu velmi důležitá okolnost: našla fotografie, o kterých se všichni domnívali, že jsou ztracené nebo zničené. „Protože jsem při práci na své první knížce Milada Horáková o sobě narazila na další a další příběhy odsouzených, probírala jsem se dalšími archivy procesů, které následovaly po soudu s Miladou Horákovou, a najednou jsem narazila na zalepenou obálku. V Archivu ministerstva vnitra se objevil fascikl označený jako Materiál doličný. Byly v něm fotokopie písemných dokumentů týkajících se Milady Horákové, jejichž originály už předtím dostala zpět dcera Jana, ale také tam byla obálka, již zjevně dlouhá léta nikdo neměl v ruce. Byly tam fotografie Milady Horákové a její rodiny, legitimace, průkazky a další doklady její a jejího muže Bohuslava Horáka. To všechno zabavili příslušníci StB v jejich bytě zřejmě v ten den, kdy byla Milada zatčena a kdy její muž stihl uprchnout.“
Pro Zoru Dvořákovou byl tento nečekaný objev - nepředpokládalo se totiž, že by se osobní doklady a rodinné fotografie dochovaly - novým impulzem. Doplnila mnoho dalších podrobností, leccos vyhledala, mnohé upřesnila a z fotografií a dokumentů sestavila další publikaci. „Dojemné bylo, když jsem nalezené fotografie probírala s dcerou Milady Horákové, která je měla naposled v rukou před šedesáti lety. Čas však neubral na jejich autentičnosti a lidské bezprostřednosti.“
Kniha Zory Dvořákové Taková byla Milada Horáková kromě životopisných podrobností rodiny Milady Horákové přináší také dobové souvislosti, zasazuje její aktivitu do kontextu tehdejší politické situace. Bude pokřtěna 9. dubna na pražském magistrátu.
