Doposud bylo žhavé tropické pásmo považováno za nepřekonatelnou překážku, která odděluje jiné druhy podobně jako lední medvědy Arktidy od antarktických tučňáků. Vědělo se jen o několika výjimečných tvorech, jakými jsou kupříkladu daleko migrující plejtvákovec šedý či rybák dlouhoocasý, žijících v obou polárních regionech.
Mezi tvory, kteří byli nalezeni na obou pólech, jsou mořští červi, korýši, sumýši i plži. Tito „obojetníci“ představují dvě procenta z doposud známých 7500 antarktických a 5500 arktických druhů živočichů. „Arktida a Antarktida jsou si podobnější, než jsme tušili,“ prohlásil jeden z autorů studie Ron O'Dor.
Hypotéz o příčinách nečekaného rozšíření může být několik. Jedna předpokládá, že larvy některých druhů zanesly z Antarktidy na sever chladné mořské proudy hluboko při dně Atlantského oceánu, stranou teplých hladinných vod tropů, v nichž by uhynuly. K rozšíření druhů mohla přispět také doba ledová. Během ní antarktické ledovce pokryly sousední moře a vytvořily nové proudy směřující na sever, jež mohly zanést do Arktidy takové živočichy, jakými jsou nohatky (pantopoda) nebo stejnonožci (isopoda).
