A že zněl překvapivě jinak, tím si buďme jisti: jiný počet jiných motorů dával městu odlišný ráz, jiné pouliční fasády zvuk jinak odrážely. Rozhlas utvářely jiné technologie a mluvilo se s jinou dynamikou. Režisér a autor projektu Marek Janáč pojímá práci s rozhlasovým archivem energicky a vnesl do ní novou éru. Na aktuálním albu nechává komentovat devadesát tehdejších reportážních příspěvků, zpráv a jiných záznamů (zbytek tvoří monotematické pořady – Vyzvědači a agenti, Boj propagandy – a poválečné soudní pře, hlavně s K. H. Frankem). Znějí tu zprávy z doby obsazení republiky, kousky státnických projevů, V + W z exilu, ale i německá propaganda, třeba horník velebící Heydricha. Občas cítíme kdesi vespod silný příběh, třeba když při tahu loterie stihl hlasatel vypustit do éteru jinotaj: „Výherci blahopřejeme. A my ostatní pamatujme, že vše prohrané není navždy ztraceno!“
Jádrem disku je tedy pásmo příspěvků: vesměs jsou krátké a pořád přerušované současným mluvčím. Dobrá pomůcka pro vyučování, ale je zvláštní, že sestavovatelé necítili větší respekt k dávnému zvuku. Hlasy Churchilla, Stalina, Hitlera a dalších jsou pokaždé tlumočené, a tedy překryté. Prostor pro zvuk tehdejšího světa chybí, vše se jen rychle mihne v mixu. Jedinou výjimkou je dlouhý hukot zahlcující mikrofony: shození atomové bomby. Ta šílená vibrace je extrém, ale napovídá, jak podmanivým a silným svědectvím může být zvuk. Škoda že album z Radioservisu historii radši sestříhává a vysvětluje, než aby ji nechalo zaznít.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
