Jsem velmi rád, že se v minulých dnech potvrdilo, že moje stížnost na grantový systém uplatňovaný pražským magistrátem byla oprávněná a já se mohu konečně díky orgánům Evropské unie domoci práva. A jsem velmi smutný z toho, že se mi odpovídající morální satisfakce nedostalo dříve, přímo tady, v této zemi.
Z konzultace se zástupci Evropské komise jasně vyplynulo, že grantový systém, na který jsem si stěžoval, byl diskriminační. Zároveň bylo konstatováno, že zavedená dotace na vstupenku, která částečně tuto diskriminaci odstraňovala, byla a je v souladu s evropským právem a dokonce se úspěšně používá jako způsob distribuce dotací i v jiných evropských zemích.
Po měsících těžkých diskusí s pražským radním pro kulturu Milanem Richtrem, které jsme téměř před rokem vedli, jsem ustoupil od své loňské žaloby na český stát. Nechal jsem se tehdy přesvědčit o tom, že dotace na vstupenku v navržené podobě bude životaschopná. Návrh rozdělit pouhou čtvrtinu rozpočtu na kulturní politiku jsem již tehdy ale považoval za kompromis. Měl jsem k němu vážné výhrady, nicméně vnímal jsem ho jako určitý posun k lepšímu. Osobně bych ale volil mnohem otevřenější řešení.
Těžce nalezený kompromis ale bohužel Praha pod tlakem některých nespokojených umělců zrušila. Přes dlouhá jednání jsem já i moji kolegové z ostatních soukromých divadel ustoupili ze svých požadavků a přistoupili na kompromis, který nám navrhl radní Richter. Oceňuji jeho odvahu pustit se -jako jediný politik - do obhajoby těžce nabytého kompromisu. Držel slovo, které dal i přesto, že se setkal s absolutním nepochopením těch, které při našich jednáních tak vehementně obhajoval.
Nechci víc peněz, chci narovnání křivého systému Jsem hluboce rozčarován z toho, že lidé, kteří se prohlašují za kulturní odborníky a zaštiťují se evropskými pravidly, jako paní Kreuzmannová, celou dobu veřejně tvrdí opak. Proč tedy k prosazení svých požadavků nepoužili stejnou cestu jako já? Proč nešli cestou stížnosti k Evropské komisi a posléze žaloby? Proč místo toho zatáhli do svého sporu veřejnost a společně s Iniciativou pro kulturu organizovali nátlakové protestní akce?
Musel jsem čelit útokům médií, která přijala vykonstruované argumenty paní Kreuzmannové a pana Justa, dala prostor politickým prohlášením Václava Havla, a manipulovala tak veřejným míněním. Mimo jiné i 30 tisíci těch, kteří se pod petici Za Prahu kulturní podepsali. Snášel jsem osobní, agresivní útoky paní Machalické a řady jejích kolegů redaktorů. A to přesto, že jsem opakovaně říkal jednoduché věci: nechci víc peněz, chci spravedlnost, narovnání pokřiveného systému. Navrhoval jsem řešení průhledné, racionální a motivující: dotovat divadla, obchodní společnosti - vůbec nebo plošně a nonprofitní sektor do 50 procent vynaložených prostředků.
Bohužel, i pražský magistrát podlehl nátlaku ulice. Dotace na vstupenku byla zrušena. Můj požadavek na striktní oddělení pravidel pro nonprofitní sektor a pro obchodní organizace je stále obcházen. Některým divadlům se statutem s. r. o. byla naopak v minulých dnech dotace významně navýšena. A vidím, že pod tlakem a manipulací paní Kreuzmannové a Iniciativy pro kulturu může být opět zaveden takový grantový systém, který obnoví protiprávní stav, na který jsem si stěžoval. Z těchto důvodů jsem se rozhodl, že přistoupím k žalobě na pražský magistrát. Mohu se totiž, na rozdíl od Iniciativy pro kulturu, která se splnění svých požadavků domáhá křikem na ulici, domoci svého práva legálně, soudní cestou, protože pravda je na mé straně.
O autorovi| Petr Kratochvíl, majitel a ředitel Divadla Ta Fantastika
