Kathleen Wermkeová z univerzity ve Würzburgu na to spolu s kolegy přišla porovnáním křiku 30 německých a 30 francouzských novorozenců ve věku dva až pět dnů.
Nad nahrávkami pak tým dospěl k závěru, že křik francouzských dětí se vyznačoval stoupající intonací - od nižších tónů k vyšším - typickou pro francouzštinu. Naopak německé děti o sobě dávaly vědět především křikem s klesající intonací - od vyšších tónů k nižším -charakteristickou pro němčinu.
To naznačuje, že řeč nezačíná prvním slovem nebo slabikou, ale dávno předtím: prakticky s prvním výkřikem, domnívá se Wermkeová. Podle ní je to jen logické: „Proč by mělo dítě s procvičováním jazykových dovedností čekat čtyři, pět nebo šest měsíců?“ řekla časopisu Science. Zjištění podle týmu velmi pravděpodobně znamená, že vývoj řeči začíná ještě v děloze. To naznačovaly ostatně i jiné práce. Nedávná studie například zaznamenala, že na zvuk (byť hlasitý) reaguje plod už ve věku 32 týdnů.
Jiné práce zase ukazovaly, že novorozenci mají pasivní jazykové dovednosti. Například ve chvíli, když slyší svou rodnou řeč, pijí z prsu usilovněji, než pokud zní cizí jazyk. Ale že by už tak malé děti aktivně „procvičovaly“ mateřštinu, tomu mnoho nenasvědčovalo.
„Četla jsem to s otevřenou pusou,“ řekla například časopisu Science vývojová psycholožka Janet Werkerová z univerzity v Britské Kolumbii. „Vědělo se, že novorozenci poznají rozdílné zvuky, že mají nejraději matčin hlas, ovšem ukázat, že takhle mění svůj hlasový projev, je vážně úžasné.“ Němečtí vědci chtějí v pokusech pokračovat s dětmi ze zcela jiného jazykového prostředí, například čínského či japonského.
