Dokud se před úřadem vlády budou konat takové demonstrace jako ta svolaná na dnešek, může být premiér Petr Nečas v klidu. U Strakovy akademie si totiž nedali sraz ani zemědělci vylekaní krácením dotací, ani státní zaměstnanci, kterým by někdo chtěl sahat na mzdy, ale aktivisté pobouření prostým faktem, že se poradcem premiéra pro zahraniční politiku a lidská práva stane Roman Joch.
V doprovodných stanoviscích a textech Jocha vykreslují div ne jako fašistu a nacionalistu - což je prokazatelný nesmysl. Jochovi nejde o nějakou etnickou příslušnost, ale o hodnoty, ačkoliv vyhraněné tak, že by je asi nedokázala sdílet ani většina Nečasových voličů. V devadesátých letech, kdy vedl zahraničněpolitickou sekci vládní strany ODA, tento rodilý Slovák ve své straně hájil tvrdou až nemilosrdnou linii vůči mečiarovskému Slovensku.
Česká krajní levice se na Jocha zaměřuje od chvíle, kdy v těchto novinách před dvanácti lety po útocích výtržníků na pražské prodejny McDonald’s a KFC zalitoval, že neuslyšeli zvuk nabíjení policejních pušek. Nic mu nepomohlo, že explicitně doporučoval nabíjet ty pušky gumovými projektily, a že to byla zjevná nadsázka. Lidem, kteří vedou své svaté války za pokrok, se nadsázka a uvolněnost po cestě často vytrácí, byť by jim třeba rostly dredy do půli zad.
Joch je především provokatér, člověk, který do veřejné diskuse se zálibou vrací názory vytlačované intelektuální levicí. Je důvod k radosti, když si premiér tísněný ve vládě silnými koaličními partnery Miroslavem Kalouskem a Vítem Bártou může aspoň na tom malém pašalíku, který je jenom jeho, dovolit být hravý.
Čtěte „Demonstranti vyčiní Nečasovi...“ na straně 3
