Okoralý chlap snažící se plavat ve špinavé kaši. Taková je situace Fabia Montaleho, policisty, jehož stvořil Jean-Claude Izzo a o němž v 90. letech napsal Marseilleskou trilogii, která vedle Totálního chaosu obsahuje svazky Chourmo a Solea.
Fabio Montale je název televizní série natočené podle Izzových románů. Přestože se hlavní role ujal Alain Delon, fanoušci Izzových krimi příběhů protestovali proti prznění původního díla. Zda šlo o výhrady oprávněné, může teď posoudit i český čtenář.
Jsem sám, ale nevzdávám se Opakování je matka moudrosti. A tak budiž opět vyslovena mantra týkající se krimi příběhů: podstatná je výrazná hlavní postava a vykreslení prostředí, v němž se pohybuje.
Fabio Montale je unavený špínou, do níž se musí každý den spouštět - zároveň tento boj ale nikdy nevzdává, zvláště když se vyšetřování točí kolem jeho přátel, kteří jsou oběťmi, v nejrůznějších významech tohoto slova.
Marseilleský policista je tedy typický sympaťák, který je na správné straně, ale přitom není svatý. Ví totiž, že pokud chce dostat všechny ty bezohledné, nesmí brát ohledy. Ostatně zamlada se rovněž podílel na drobných loupežích.
A nejen v důsledku smrti svých dávných přátel je Fabio vlkem samotářem, jak to u správného pátrače v detektivkách bývá. Hlavní hrdina románu Jeana-Clauda Izza též vzpomíná na všechny ty ženy, s nimiž žil a které od něj pak odešly. Pro jeho nepřizpůsobivost, pro jeho neschopnost žít rodinný život a neochotu zplodit potomky. Možná i proto, že si Fabio Montale uvědomoval, že by pak byla ohrožena jeho neohroženost. A tak žije sám na břehu zálivu, oddává se rybolovu a vysedávání na terase a jako mnohý zklamaný romantik před dalšími bolestnými vztahy dává přednost prostitutkám.
Jean-Claude Izzo (1945-2000) také vybavil ústřední postavu Marseilleské trilogie mnoha autobiografickými prvky. Prvním je láska k rodnému městu, k Marseille, což samozřejmě neznamená, že Fabio nevidí - jak by také jako policista mohl nevidět - jeho prohnilost, veškeré kriminální podsvětí. V něm má výrazné slovo rovněž neapolská camorra, jejíž fungování popsal Roberto Saviano nedávno v knize Gomora, která již vyšla i v českém překladu. Nejen tento aspekt ale Totální chaos povyšuje nad běžnou detektivkářskou produkci, aniž ovšem přestává krimi příběhem být.
Fabio Montale má totiž taktéž silně vyvinutý umělecký cit. A tak má své oblíbené básníky, jejichž verše jsou v románu i citovány. Marseilleský policista si rovněž často užívá dobré hudby. A fakt, že je někdo negativní postavou, naznačuje už to, že se z jeho auta line píseň Whitney Houston.
Další atraktivní součástí Totálního chaosu je potom Fabiovo gastronomické zaujetí - a věčné popíjení vína a pastisu. Popisům výroby jídel je zde věnováno hodně prostoru. I když zas ne tolik jako Marseille, přístavu, kde se mísí spousta národností, kam mnoho lidí připlouvá a stává se Marseillany.
Detektivka, či autobiografie?
V doslovu překladatelky Mileny Fučíkové se lze dočíst, že Jean-Claude Izzo celý život psal eseje, divadelní hry a především básně. V roce 1993 však časopisecky otiskl povídku, která se později stala základem Totálního chaosu. Kniha, již vydalo v roce 1995 nakladatelství Gallimard, se dočkala velkého úspěchu - a následně tedy i doplnění na trilogii.
Jeana-Clauda Izza tak lze patrně počítat do řady autorů, u nichž se to „postranní“, v tomto případě krimi příběhy, stalo nakonec tím „hlavním“. A také patří ke spisovatelům, kteří dokázali své vidění, svůj prožitek do Totálního chaosu otisknout, navzdory tomu, že se jedná primárně o krimi příběh.
Proto se lze těšit na český překlad zbývajících dvou dílů Marseilleské trilogie. Navíc když Milena Fučíková zvolila pro Totální chaos přiléhavý tón, obecnou češtinu. Jen opravdu výjimečně zaskřípe výběr slov - například když se vedle „sraček“ objeví „moč“.
A o tom, že je Totální chaos stále populární, svědčí nejen nynější český překlad, ale taktéž to, že podle něj v roce 2002 režisér Alain Bévérini natočil další film s Richardem Bohringerem v hlavní roli.
***
HODNOCENÍ LN ***** Jean-Claude Izzo: Totální chaos
Přeložila Milena Fučíková Fra, Praha 2008, 248 stran
