Tak je to pravda. To, co v posledních týdnech ve skrytu zrálo v kukle domněnky, metamorfovalo v jistotu: Čechům už leze zima na mozek. Neřekli byste, jak rychle se tyhle věci poznají v jazyce. Zachumlaní, omrzlí, rudonosí Češi se chopili první příležitosti k vyjádření své touhy po příchodu jara. Za záminku jim posloužilo zdánlivě odtažité, uhelně hnědé, politické, avšak aktuální téma: prolomení těžebních limitů. Prolomení. To je to slovo, na které (jsme) čekali. Prolomení, průlom. Ledového krunýře. Nadvlády zimy. (Domysleli jsme při tom, že jaro docení jen ten, koho popálila poctivá zima?)
Zřejmě jsou tyhle věci ve vzduchu. Reflektor historie zničehonic osvítí v davu slov jedno jediné (ano, to slovo, o kterém sousedé z domu později řeknou: „Vůbec to nechápeme, bylo to takové tiché, spíš šedivé slovo... Slušně zdravilo, podrželo vám dveře... Pravda, bylo trochu samotářské...“). V jazykovědě se tomuto osvícení reflektorem říká aktualizace. A najednou kdekdo zjišťuje, že právě tohle slovo nutně potřebuje coby stavební kámen do svých větných konstrukcí.
Atak jsme například jen v úterý 2. února prolamovali, kde se dalo. Nejen v tématech hnědouhelno-vládně-bursíkovských. Strhnout proudem se nechal například král stylistů Martin Weiss. V sloupku na 1. straně, věnovaném slabosti Zemanovy „občanskoprávní“ strany pro posttotalitní komunisty, píše: „Omezení bohumínského usnesení, pro mnohé na levici protivný anachronismus, tak prolamuje politik zvaný pravicovým prezidentem na Hrad...“
Na téže straně v článku „Vláda se smogem potopila Ostravu“, respektive „Vláda nepustí kontroly kouře do bytů“ čteme, že premiéra Fischera při představě kontrol zjišťujících, čím lidé doma topí, zděsila představa „průlomu do soukromí“. (O víkendu jsem byl jen na pár minut, pod širým nebem a s možností úniku vystaven vášni jednoho Mnichovičana pro topení PET lahvemi – a stačilo mi to k tomu, aby mi představa „průlomu do soukromí“ začala být docela sympatická.)
Můžeme tedy jen zvědavě čekat, co všechno ještě bude prolamováno a zda toto slovo časem nerozšíří seznam nadužívaných, či přímo zneužívaných výrazů.
Abyste vytouženého jara dožili, aniž byste museli sousedovi dávat přičichnout k vašim škrpálům v plynné podobě, něco malého z jazykové redakce pro zahřátí: můžeme vám nabídnout například Brandebruskou bránu, kámen z Himájaje nebo pro silnější povahy kriminalitu, která v Praze mírně vrostla.
Na závěr vzkaz pro Maryčku Magdonovu. Magdonovou z Vás neudělal Dalibor Balšínek, autor sloupku „Mostecké písně“ z 3. února, nýbrž zlotřilí neznabozi v pražské redakci. Vám i bratrům Slezanům se omlouváme. (I za smogofila Fischera.)
O autorovi| ONDŘEJ TUČEK jazykový redaktor LN
