Kateřina Pekárková je rozčarovaná z gymnázia, do kterého nastoupil její syn. Přesněji řečeno z osmiletého gymnázia. „Kluk se musí ve dvanácti letech učit nazpaměť věci, které mu vůbec nic neříkají,“ stěžuje si a vysvětluje, jak ho otrávila nauka o verši plná cizích slov jako trochej, daktyl, jamb, distichon, tercína, ritornel a podobně. „Je zaměřený spíš na přírodní vědy než na literaturu a já se obávám, že tímhle způsobem na poezii spíš zanevře, než aby si ji aspoň trochu oblíbil.“ Jsem zvyklá na jiný přístup Na třídní schůzce rodičů paní Pekárková na dané téma zavedla řeč. „Byla jsem zvyklá ze základní školy, kam syn chodil, že se o podobných věcech diskutovalo. Učitelé byli vstřícní, měli jsme pocit, že i vděční za zpětnou vazbu. Na gymnáziu jsem se však s něčím takovým nesetkala. Třídní učitelka mi řekla, že pokud se mi něco nelíbí, můžu dát kluka jinam.“
To může být zajímavý vzkaz pro ty, kteří se chystají poslat své děti na gymnázium už z páté třídy. Jedna věc je zřejmá: zatímco základní školy o žáky bojují, protože jich mají většinou málo (výjimky existují), víceletá gymnázia zejména ve velkých městech, něco takového dělat nemusejí. Je totiž známá věc, že z žáků, kteří dojdou do páté třídy, by chtělo do gymnaziální primy o dost víc dětí, než jich primy mohou přijmout.
Tak se stává, že zatímco na základních školách převažuje vzdělávací nabídka nad poptávkou, a školy (i veřejné) se tudíž musejí chovat tak, aby obstály v konkurenci, u osmiletých gymnázií je situace opačná: poptávka převyšuje nabídku.
Tu situaci známe z dob před rokem 1989, kdy byla téměř všudypřítomná: kdo chtěl ledničku nebo mikrovlnnou troubu, musel brát tu, která byla. Kdo chtěl na školu, musel být rád, že se tam vůbec dostal. Připomínky se řešily slovy: Nechceš? Nech být! Proč ale v dobách, kdy už je všeho dost, ba nadbytek, není dost i osmiletých gymnázií?
Nechci, aby moje dítě zůstalo se samými špatnými žáky Vysvětlení spočívá ve vzdělávací politice ministerstva školství, a i zřizovatelů gymnázií, jimiž jsou většinou kraje. Ta říká, že na víceletá gymnázia by nemělo odcházet ze základních škol mnoho dětí. Původně se počítalo, že to nebude víc než dva tři nejnadanější žáci z pátých tříd, takže se složení šestých tříd základních škol výrazněji nezmění. Odborníci, a to i ti mezinárodní, totiž považují rozdělování žákovských kolektivů podle nadání v časném věku za nešťastné. V zemích, které se mohou pochlubit špičkovým školstvím, jako je například Finsko, taky neexistuje (viz článek na straně 27).
Dnes odchází z některých pátých tříd třeba v Praze na gymnázium i osm deset žáků z pětadvaceti. Ti zbylí jsou tím ovšem silně znevýhodněni, protože se mají rozvíjet v kolektivu, kterému chybějí tahouni.
Pokud máte pocit, že o nic nejde, představte si, že máte celkem chytré dítě, které se nedostane do primy o bod (třeba proto, že je pomalejší nebo trpí trémou) a další čtyři roky bude trávit hlavně s trojkaři a čtyřkaři. Nezdálo by se vám v takovém případě lepší, kdyby žádná víceletá gymnázia neexistovala?
„Já bych byla moc ráda, kdybych nemusela svoje dítě hlásit do primy, ale když už osmiletá gymnázia existují, musím to udělat prostě proto, aby nezůstalo v sedlině,“ říká matka, která má letos dceru Emu v páté třídě a posílá ji na přípravné kurzy k přijímacím zkouškám. „Aby uspěla.“ Prohrávají všichni Není ovšem vyloučeno, že za rok bude stejně rozčarovaná jako Kateřina Pekárková. Ve skutečnosti je Emina matka se základní školou, kam její dcera nyní chodí, spokojená: „Ta třída je celkem dobrá, učitelku mají vynikající a i ředitelka dělá, co může, aby tam děti chodily rády a něco se naučily. Jenže v šesté třídě zbydou jen slabší žáci.“
Být v kolektivu, který člověka nemotivuje, není dobré. Nebezpečí v sobě ale může skrývat i opačný extrém, když se normálně nadaný žák octne mezi dětmi, které se učí snadněji než on anebo jsou třeba jen všestrannější.
Je evidentní, že za současné situace prohrávají všichni: ti, kdo zůstanou na základní škole, i ti, kdo odejdou na gymnázium. Druzí hlavně v případě, že narazí na gymnázium, kde se s dvanáctiletými primány zachází stejně jako s šestnáctiletými, což nebývá tak docela výjimečné.
Potvrzuje to mluvčí České školní inspekce (ČŠI) Libor Vacek. Výroční zpráva ČŠI, která má být zveřejněna každým dnem, přináší podle něho zjištění, že učitelé na druhém stupni základních škol se inspektorům jevili k žákům vstřícnější než učitelé na víceletých gymnáziích. „Na gymnáziích převládala spíše frontální výuka, zatímco na druhém stupni základních škol jsme zaznamenali větší kreativitu pedagogů,“ uvedl Vacek pro LN.
