Když se chce novinář dozvědět něco nad rámec tiskové zprávy od „naší“ automobilky Škoda Auto, měl by si rezervovat celý den a zajistit si chlazení svého telefonního aparátu. Jisté totiž je, že bude pořádně žhavit dráty. Zjistit odpověď na prostou otázku, byť by měla znít prostě ano či ne, vyžaduje třeba dvacet telefonátů. Například včera. Společný mobil na oba mluvčí nikdo nezvedal a nereagoval ani na zmeškané hovory. S pevnými linkami to bylo úplně stejné. Co dělat, když je třeba dát automobilce možnost, aby se vyjádřila? Chytnout se čehokoliv. Po minutách marného vyzvánění mobilního telefonu „mluvčího“ přichází na řadu sekretariát tiskového oddělení. První pozitivní zpráva -sekretariát telefon nezvedl, ale zavolal zpátky - lidi ve Škodě Auto ještě žijí! Vyjadřovat se ale pro média rozhodně nebudou, to opravdu ne. Obraťte se na tiskového mluvčího, radí. Po poznámce, že nezvedá mobil, odkazuje na zákaznickou infolinku.
Tam střídající se ženské hlasy prozrazují, že se zrovna řeší žádost jiného zákazníka. Nakonec zhrozený muž v call centru oznamuje, že novinář nemá volat na infolinku, ale na ústřednu do Mladé Boleslavi.
Ještě že další telefonát na ústředně bez řečí přepojí na druhého mluvčího (předtím také několikrát provolaného), kde je možné dokola poslouchat místo vyzvánění jakousi rockovou pecku.
Telefonní diskotéku ukončí jedině položení sluchátka. A jak vypadala po několika hodinách „nahánění“ odpověď mluvčího? „Nebudeme to komentovat.“ Co na to říct? Snad jen něco v podobném duchu.
