Taškařice kolem rezignace/ nerezignace policejního prezidenta již začíná unavovat všechny zainteresované politiky, ale především veřejnost a policii samotnou. Připomenu chronologii jednotlivých vyjádření současného ministra vnitra Radka Johna. Po nástupu do funkce prohlásil, že na tomto postu chce mít „svého člověka, nekomunistu“. Přiznám se, že tomuto vyjádření jsem moc nerozuměl, neboť policista nemůže být politicky angažován v žádné politické straně a ani Oldřich Martinů nikdy komunistou nebyl. Později, v listopadu, při tvorbě rozpočtu policie, který dopadl tristně a pro policii znamená pouhé přežívání, nikoliv povzbuzení pro vyšší obrátky v boji s korupcí a zločinem, došlo ke shodě policejního prezidenta a ministra vnitra, který jej podpořil a již nemluvil o jeho sesazení z funkce. Tehdy jsem policejnímu prezidentovi jeho nadbytečnou loajalitu i trochu vyčítal.
V současné době jsme svědky velkého tlaku na Oldřicha Martinů, aby rezignoval, protože jiný zákonný způsob, jak jej přimět k odchodu, téměř neexistuje a rozbíhají se velké tanečky o jeho nástupci, jednotlivé politické frakce prosazují své tipy a představy a nejvyšší policejní post se stává předmětem politických handlů.
Už jsem slyšel dokonce jednu verzi nabídky „vy nám podpoříte našeho kandidáta a my vás nepodrazíme při vyslovení nedůvěry vládě“. To je všechno špatně.
Pro nás špatný, pro Evropu dobrý?
Za prvé je špatně se rozcházet se současným policejním prezidentem takovým násilným způsobem. Jak mu chce někdo nabídnout odpovídající místo v evropském bezpečnostním sboru, když jej neustále zpochybňuje a dehonestuje? To znamená, že pro nás je špatný a pro Evropu bude dobrý?
Za druhé nový policejní prezident nesmí být výslednicí politických obchodů, musí být především hlavou a reprezentantem policistů, jeho vystupování a působení je důležité pro občany této země, a ne pro vnitřní politické zájmy.
Pozvání Radka Johna na čtvrteční Výbor pro obranu a bezpečnost nemělo za cíl politizovat celou situaci, ale naopak zklidnit již značnou nervozitu v policejním sboru a nastínit jasnou vizi a vysvětlení některých ministrových výroků. Byla to příležitost pro ministra vnitra, které bohužel nevyužil, nepřišel. Chtěli jsme slyšet, proč vyčítá policejnímu prezidentovi zahraniční cesty, když mu je svým rozkazem podepsal, proč mu vyčítá nedostatek financí pro jednotlivé útvary, když ve vládě souhlasil s tak okleštěným rozpočtem.
Chtěli jsme slyšet, jakým způsobem bude vybírán nástupce Oldřicha Martinů, zda to bude klasické výběrové řízení, nebo nějaký boční vstup civilní osoby. Otázek bylo mnoho, odpověď bohužel žádná.
Koexistence Oldřicha Martinů s Radkem Johnem je již prakticky nemožná. Oboustranná nedůvěra a neschopnost nějaké domluvy je příliš silná a nedovedu si představit opětné sblížení. Avšak prodlužování této agónie je zcela určitě nepříjemné současnému policejnímu prezidentovi, jeho postavení je otřeseno, jeho velitelská pravomoc oslabena a jeho budoucnost velmi nejasná. K této probíhající chybě se přidává i chyba budoucí. A to je již zmíněná situace a postavení jeho nástupce. Jestliže budou ještě dlouho probíhat politická přetahování při výběru a dosazení nového policejního prezidenta a bude zřejmé, že jde o politické obchodování, je nastávající pozice kohokoliv velmi nezáviděníhodná, protože to bude „náš člověk“.
Nový policejní prezident nesmí být výslednicí politických obchodů
O autorovi| FRANTIŠEK BUBLAN, poslanec ČSSD Autor je předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost PSP ČR
