Podle informací iDNES.cz brněnská policie pracuje s verzí, že řidič jednoho z autobusů mohl mít nějakou zdravotní indispozici, například infarkt. Mohou nějak těmto situacím předcházet dopravní společnosti?
Příčinu nehody na D2 neznáme, ale mohlo to být nedodržení bezpečného rozestupu, prudké brzdění či zmíněná zdravotní indispozice. Řidiči musí procházet zdravotními zkouškami, každý doktor by tak měl zvážit, jestli je člověk ve formě jezdit.
Dopravní společnosti by ale neměly řidiče přetěžovat, dohlížet nad dodržováním povinných pauz, protože lidé, kteří jsou neodpočatí a přetažení, jsou méně pozorní, mají delší reakční doby a větší sklon k agresivitě či ježdění na hraně. To všechno pak může skončit nehodou.
Jaké zásady bezpečnosti tedy platí u autobusové dopravy?
Řidič autobusu musí samozřejmě s lidmi jezdit bezpečně, ale současně takovým způsobem, aby se ho cestující nejenom nebáli, ale aby se cítili příjemně. Kdysi jsem řídil autobusy po celé Evropě, takže vím, že pasažéři musí mít řidiče rádi. Pokud vidíte, že někdo vykukuje zpoza sedaček, znamená to, že ten člověk se tak trošku bojí, co vlastně s tím autobusem provádíte.
Řídit autobus chce trochu citu. Šofér musí být zkušený a jezdit takovým způsobem, aby nebezpečné situace, které se vyskytnou, bylo možné řešit třeba pomalejším brzděním, menší změnou směru jízdy. Čili ne tak, že na poslední chvíli ostře dupne na brzdu nebo strhne řízení na stranu. Sice tím zabrání nehodě, ale může zranit cestující v autobuse.
Jsou letní období pro řidiče těžší než jiné měsíce?
Léto je pro dálkové autobusy sezona, řidiči jsou často vytěžováni na maximum. Mnohdy jsou i přemlouvaní v některých společnostech, aby to takzvaně vzali navíc a že se to nějak papírově udělá, protože skutečně zájem cestujících je extrémní. Je nedostatek řidičů, mnohdy ale i autobusů.
Roman Budský
|
Dále je horko, byť samozřejmě dnes jsou autobusy vybavované klimatizací, tak to přece jenom působí na řidiče tím, zvlášť když jsou vytěžovaní a unavení.
Nehledě na to, že často dojedou na místo, mají jen chvíli odpočinku a ihned musí třeba kvůli zpoždění zpátky. Takže se často povinné pauzy nedodržují, aby se stihly další naplánované jízdy a řád se nezbrzdil ještě více.
Jak by se měli chovat cestující, aby jízda byla co nejbezpečnější?
Musí se chovat na palubě slušně, nekřičet, nepouštět nahlas hudbu. To jsou věci, které mohou řidiče rozptýlit. Nejdůležitější je, že by se cestující měli připoutat. Cestující mají podle zákona povinnost se připoutat v autobusech, pokud je jimi autobus vybaven.
Jak vidíme, nehoda se může stát během zlomku vteřiny a bezpečnostní pás skutečně významně snižuje riziko vážného nebo dokonce smrtelného zranění.
To samé se týká zavazadel. V případech prudkého brzdění nebo nárazu mohou padající těžké kufry někoho zranit. Je nutné je dát do zavazadlového prostoru a nad sedačkami nechávat jen příruční tašky či drobnosti, které v případě pohybu nikomu neublíží.
Na dálnicích se ale pohybují i městské autobusy, které pásy nemají.
Ano a také jsou tam i stojící cestující, pokud není místo. O to víc musí řidič autobusu jet jemně a počítal s možnými komplikacemi v dopravě, možnými chybami druhých řidičů a být schopný na ně reagovat. Zároveň by cestující měli na sedačkách řádně sedět, nikoli bokem, a pokud někdo stojí, pevně se držet tyčí.
Může se totiž stát, že když se dobře nedrží, poletí vzduchem. Byly případy nehod, kdy pasažéři byli zraněni právě proto, že se dobře tyčí nechytili.
Tato srážka je jedna z největších u nás, zranilo se při ní 77 cestujících a zemřel řidič jednoho z autobusů. Vybavujete si nějakou podobnou nehodu?
V červnu 2012 havaroval český autobus v Chorvatsku, řidič upadl do mikrospánku a narazil do svodidel. Položil autobus s 50 cestujícími na bok do svodidel. Také to byla chvilková indispozice. Stačí chvíle a řidič skončí s obviněním z obecného ohrožení. Naštěstí jsou si toho vědomi a podle toho také slušně jezdí.
