Radiožurnál na podzim uvádí nové servisní a diskusní pořady. Čím jsou vedeny tyto a další změny, které od března jako ředitel nejposlouchanější stanice Českého rozhlasu provádíte?
Po celá devadesátá léta byl Radiožurnál typickou zpravodajsko-publicistickou stanicí s velkým podílem hudby a značnou orientací na politiku. Na začátku této dekády se ale ukázalo, že musí poskytovat také servis. Čili například sedmkrát denně, o víkendech třikrát, vysíláme Vaše téma, o nedělích zavádíme spotřebitelskou Radioradu. A máme i něco, co bych nazval zábavou jen v uvozovkách - soutěže vycházející z aktuálního dění. Prostě chceme zaujmout a přitáhnout. Poradíme, jak zabalit dítěti tašku do školy, a po písničce analyzujeme situaci na Blízkém východě.
Tím, že to stavíte naroveň, nezlehčujete vážné informace?
Vycházíme z toho, co lidé očekávají. Při současné délce poslechu a rozpětí publika nemohou servisní informace potřebné k životu chybět. Průměrná denní doba poslechu Radiožurnálu je tři a půl hodiny, postupně se ale zkracuje a s ní i stopáže příspěvků. Udržujeme míru povrchnosti a srozumitelnosti tak, abychom informaci nezkreslili.
Loni v květnu začala vysílat čistě zpravodajsko-publicistická stanice Rádio Česko, jejímž řízením jste pověřen. Nebere si Česko s Radiožurnálem posluchače?
Liší se jejich publika i způsob práce, konkurenci tam nevidím. Spíše se nabízí možnost přenést z Radiožurnálu na Česko podrobnější zprávy a delší, analytickou publicistiku. Rádio Česko, nyní oslovující asi čtyřicet tisíc lidí, by mělo získat „klubové“ publikum, elity. Radiožurnál chce oslovovat veškerou aktivní populaci nehledě na věk.
S vyspělejšími technologiemi se očekává čím dál větší rozdrobování trhu a publik. Jak chcete udržet lidi u většinové stanice?
Mezi našimi posluchači je nyní nejvíc zastoupená generace vychovaná v době, kdy nabídka bývala menší. Na stanici Praha nebo Vltava funguje její loajalita často s konkrétním pořadem, v případě Radiožurnálu s proudem slova i hudby. Jsou to lidé, kteří nemají rádi ušišlaná rádia, nechtějí, aby je poslech iritoval. A tahle generace, 55 a starší, odrůstá. Nezbytně musíme vychovávat nové posluchače, Radiožurnálu by měly předcházet „mladší“ stanice ČRo, třeba Wave, aby ho naučily poslouchat „veřejnoprávně“. Musíme být také viditelní a ve styku s posluchačem. Už nyní pořádáme víkendové výjezdy, napřesrok bych se nebránil veřejnoprávní show, vystoupení v okresních městech, která by přiblížila práci v rozhlasu nebo třeba digitalizaci. A ani my se nevyhneme pořadům postaveným na osobnostech. Nechceme se ale jen přiživit na jejich slávě. Vybíráme i ty, kdo u nás už pracovali. Třeba Martina Veselovského.
Chcete jeho podvečerními „20 minutami“ zaujmout ty, kdo byli v témž čase zvyklí poslouchat skončivší Interview BBC?
Ještě před ním to bývalo Radiofórum, které kdysi začínalo o chvíli dřív. Ve zprávách v šest Radiožurnál často jako první shrnuje věci, které se ještě dějí. Proto chceme k mikrofonu hlavního aktéra dění. Za to mu nabízíme jasnou kvalitu, stálého, zkušeného moderátora.
Rozšířili jste i síť zpravodajů.
Ano, máme nově zpravodaje ve Francii, na Slovensku, v Hongkongu a také na Balkánu. Tam chceme zázemí ještě rozšířit. Jak jsem si ověřil ve Spojených státech, ke stálému zpravodaji si posluchači vytvoří důvěrný vztah, věří mu. Uvažuji proto, zda nemít jen jistý omezený počet známých zpravodajů také v tuzemských regionech. Ostatně Radiožurnál bude brzo stát před rozhodnutím, jak udělat regionální zpravodajství na míru dané oblasti. Už nechceme vědět, jen co se v regionu děje, ale také jak na něj dopadají celostátní či globální problémy. Nabízí se myšlenka vysílat odpojování - zároveň ve stejný čas pro každý region jiný program. Ale stále víc lidí nás poslouchá v autě a při hustotě vysílačů by stanice mohly přeskakovat.
Bude se Radiožurnál více věnovat investigativní žurnalistice?
Od veřejného média lidé očekávají, že zprostředkuje hlavní dění, ne že bude přinášet původní kauzy. A jakmile to večer nepotvrdí obrazovka a druhý den noviny, původní zjištění, byť má investigativně stejnou hodnotu, nemá takový důraz.
Plánujete rozhlasové vysílání více propojit se svými internetovými stránkami?
Rozhlasová veřejná služba, kterou poskytujeme, zůstane hlavní, web bude vždy doplňující, podpůrný. Je ale nezbytný. Nyní se zamýšlíme nad všemi možnostmi, které nabízí. Snem je, aby naši moderátoři či výrazné osobnosti komunikovali i formou blogů. Je to ale hraniční záležitost, ne vždy zaručuje dodávání požadovaných standardů.
Nebojíte se, že stahování pořadů přes internet nahradí normální vysílání? Že lidé nebudou poslouchat, ale stavět si rádio sami?
Myslím že ne. Na rádiu je vzrušující emoce, to, že jsme při tom. Samozřejmě jde příspěvek namíchat ve studiu, jak mi ostatně říkají šéfové soukromých rádií. Posluchač to ale pozná. Na detailech, na atmosféře. Radiožurnál si to nesmí dovolit. Veřejnoprávní rádio je založené na důvěře, že lidi nepodvede.
Jak měníte vnitřní fungování instituce?
Devadesátá léta byla založena na nadšení, nyní je potřeba zavést systém. Komunikace je neformální, založená na dlouhodobých vazbách, zaklíněná v systému porad. Také lidé mají pocit, že si nikdo nevšimne jejich dobré práce, ale vynadá jim za tu špatnou. Náhlé zásahy chci proto nahradit systémem hodnocení jednotlivých šéfů, ihned po vysílání i dlouhodobě, ale aby nevznikaly další a další porady.
Pracujete taky na vzdělávání svých pracovníků?
Český rozhlas má velmi dobrý odbor vzdělávání. Chtěl bych, aby to bylo více spjaté s kariérou - jak člověk stoupá v rozhlasu, aby zároveň postupoval v pomyslné akademii Radiožurnálu. A aby se nejzkušenější zapojovali do výchovy začínajících. Jsme určitou školou, u nás začínají a rostou rozhlasoví a televizní reportéři. Máme proto také odpovědnost za brilantní češtinu, od léta jsem zavedl pro ranní a odpolední vysílání korektory.
V politickém referování jste odvážnější než Česká televize. Čím to je?
Svou práci, alespoň já a Jan Pokorný (šéfredaktor Radiožurnálu - pozn. red.), děláme déle, než kdokoliv z politiků dělá tu svou. My jsme to stabilní, my jsme spolehlivost a důvěra, a oni jsou ta proměnlivost. Milujeme rádio, nejsme ochotní obětovat žádnému z politiků své jméno, protože pro nás je to to nejcennější; já kvůli tomu studoval tři školy a obětoval jsem spoustu času mimo rodinu. Navíc lidé v rádiu nemají potřebu toho, čemu podléhají lidé v televizi, předvádět se. A je tam i pokora. Rozhovor může být tvrdý, nepříjemný, ale k politikům se chováme slušně a oni vědí, že jejich slova nezkreslíme. Jsme rádio spjaté s politickým děním, a proto je důležité, že nehrajeme na přání.
