V redakci se kolem otázky, zda ministr školství udělal dobře, když prvňáčkům předestřel jako vzor Jaromíra Jágra, rozproudila živá debata. Pokusím se vyjádřit, proč si myslím, že Jágr tím nejvhodnějším vzorem pro školáky není - a to ne proto, že by nebyl velký Čech, jak ho včera označil v redakční poznámce Petr Kamberský.
Ani ne pro to, že by to znamenalo oficiální přitakání civilizaci povrchní zábavy. I otázce, koho tedy (a zda vůbec někoho) měl ministr vyzdvihnout namísto Jágra, bych se raději vyhnul (ostatně jmenoval taky pěvkyni Koženou, která tak vyostřené reakce nevzbudila). O tom, že Jágr hodně dokázal, není sporu. Jistě se nedostal tam, kde je, jen díky talentu - ale bez talentu by se tam nikdy nedostal, bez vzdělání ano. 99,9 % procentům těch, kteří sní o tom, že by ho následovali, se to nikdy nepodaří, protože talenty příroda distribuuje velice nerovnoměrně.
Ekonom Sherwin Rosen v roce 1981 analyzoval to, co nazýval „ekonomikou superhvězd“. Některým oborům, hlavně zábavě a sportu, dominuje nepatrné množství lidí, kteří takříkajíc berou všechno. Malý rozdíl v talentu se promítá do neúměrně většího rozdílu v úspěchu a výdělcích. Tenhle efekt je díky rostoucí váze zábavního průmyslu, digitálním technologiím a dalším vlivům v posledních letech čím dál mocnější. Dokud lidé neměli jinou možnost než poslouchat hudbu naživo, spousta průměrných zpěváků se uživila díky tomu, že lidé v provinčním městě vzali zavděk aspoň nějakou příležitostí k hudebnímu zážitku. Ale kdo by si kupoval cédéčko s Chopinem v interpretaci nějakého „no name“, když je může mít jen nepatrně dražší v podání Vladimira Horowitze či Arthura Rubinsteina? Celebrit oborů, kde se ekonomika superhvězd uplatňuje, je opticky všude plno - v nejmasovějších médiích nekoukáme pomalu na nikoho jiného. Vydělávají senzační peníze, aniž by k tomu potřebovali dobré známky z matematiky nebo zeměpisu. Ale fakticky jich je velmi málo.
Pro drtivou většinu lidí platí úplně jiná pravidla. A ta říkají, že ve všech vyspělých ekonomikách včetně naší úroveň příjmu výrazně pozitivně koreluje s úrovní dosaženého vzdělání, a to tak, že finanční návratnost každého ukončeného roku školy neustále narůstá. Samozřejmě že to platí v každém oboru trochu jinak a že tu jsou do očí bijící výjimky -kdekdo ví, že Bill Gates nedostudoval Harvard (taky se těším, až budou čeští studenti houfně nedostudovávat Harvard). Ale zákon velkých čísel je neúprosný. Ostatně jednou z příčin vytrvale podprůměrných vzdělávacích výsledků amerických černošských chlapců je, že mají před očima příliš mnoho rapperů a basketbalistů a málo Baracků Obamů.
Kolegové mi důrazně připomínali, že si Jágr dodělal maturitu. To si zaslouží respekt - udělal si ji, aniž by ji potřeboval k něčemu jinému než dobrému pocitu. 99,9 % našich školáků ji potřebovat bude, a dřív než Jágr. Toho ať obdivují, ale pokud chtějí zítra praštit s domácím úkolem s tím, že oni tohle umět nepotřebují, protože budou jak Jágr, doplatí na to.
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN
