PRAHA Česká a moravská vína se neprodávají za tak astronomické sumy jako některá vína zahraniční. Je to proto, že naše vína nejsou tak kvalitní pro potřeby archivování. V Česku se ta nejdražší domácí archivní vína prodávají za tisíce, maximálně desetitisíce korun.
„Mám vína na objednávku, patří mezi ty dražší vína a je to třeba veltlínské zelené ročník 1982 ze šlechtitelské stanice Velké Pavlovice. To stojí 3990 korun,“ říká Jan Martínek z Vinotéky U Zlaté koruny v Praze.
V Česku jsou však archivována i vína starších ročníků. Ta většinou nejsou na prodej. Jsou dlouhá léta uložena ve vinných sklepích zavedených vinařů. Dostat se k takovému vínu mohou jen odborníci. „My máme vína v archivu uložená od roku 1957. Tak jednou za pět let se nám podaří vstoupit do historie a takové víno ochutnat,“ říká výrobní náměstek Vinných sklepů Valtice Jaroslav Matoch.
Právě taková vína mohou dosáhnout na volném trhu nebo ve dražbách velmi vysokých cen. Ty se mohou vyšplhat i přes 50 tisíc korun. Takové víno však musí být od vynikajícího výrobce, nejlepšího ročníku a musí to být ojedinělá láhev.
Rozdíl na chuti třicetiletého vína a vína tříletého je velmi markantní. „Je to jako rozdíl na chuti vína jednoletého a pětiletého. Není ovšem takový rozdíl mezi třicetiletým vínem a vínem padesátiletým,“ dodává Matoch. Takto staré víno nemá jinou konzistenci než víno mladé. „Nesetkal jsem se se starým, padesátiletým vínem, které by z láhve nevyteklo. Teče a teče dobře,“ říká Matocha. Ne vždycky však platí, že čím vyšší cena, tím vyšší kvalita. Většinou jsou stará vína drahá, ale také se může stát, že víno bude zkažené.
Velmi kvalitní archivní vína nemusejí stát vždy závratné sumy. „V prodeji mám sauvignon, výběr z cibet, z Neklasu Šardice a stojí 666 korun,“ říká Martínek.
