PRAHA Mělo to být opravdu jinak. Staševskij věřil, že v Česku najde zastání před hrozbou ruských kriminálů. Za údajnou zpronevěru 231 milionů dolarů (v přepočtu téměř pět miliard korun) si někdejší šéf představenstva Moskevské inovační banky odseděl v tamějších lágrech Butyrka a Matrosská Tišina přesně rok a den.
A následky si ponese do konce života: nelidské zacházení bachařů mu způsobilo trvalé poškození páteře, z muže je od té doby invalida. Teprve poté byl propuštěn na kauci. Brzy nato vyšetřování utichlo.
Bankéř mezitím přesídlil do Česka, kde žil od roku 1999. „Normálně jsem se hlásil úřadům, nečekal jsem žádnou zradu,“ říká Staševskij. Mučení politických vězňů a bezpráví na obyčejných lidech v Rusku posléze popsal v knize Dolžno bylo byť ně tak (Mělo to být jinak).
Úřednické výmluvy Jenže po osmi letech pobytu v Česku jej minulost dostihla. Na základě mezinárodního zatykače jej v uprchlickém táboře ve Vyšních Lhotách na Frýdecko-Místecku zatkla cizinecká policie a skončil na 40 dní ve vazbě.
Příkaz k zatčení přitom vydala moskevská prokuratura už dva roky předtím. A po zadržení Rusa stejně nedokázala zdejším úřadům doručit argumenty, které by ospravedlnily vydání bankéře.
Ostravský krajský soud jej proto odmítl vydat zpátky do Ruska, ministerstvo vnitra mu navíc s odkazem na ochranu před vykonstruovaným procesem udělilo politický azyl. V případu totiž figuroval jako svědek i expremiér a opoziční lídr Michail Kasjanov. „Jsem obětní beránek politického procesu,“ stěžoval si Staševskij.
A Ústavní soud mu dal za pravdu. V říjnu 2007 potvrdil, že Staševskij byl držen ve vazbě neprávem. Původně středoškolský učitel se proto obrátil na ministerstvo spravedlnosti s žádostí o odškodnění.
Právě tehdy začíná „česká“ linie příběhu. Úředníci z ministerstva spravedlnosti se zdráhali peníze vyplatit. „Prý že toho mají hodně, ať čekám. Když se blížila lhůta, po níž by byl nárok promlčen, podal jsem žalobu,“ vypráví Staševskij.
Do ofenzivy přešlo rázem i ministerstvo. Soudu zaslalo vyjádření, v němž namítá, že daný případ je promlčen. A Staševskému odpověděli, že kvůli soudnímu sporu mu žádné peníze dát nemohou. „Nárok jsme zamítli, byl uplatněn až po uplynutí promlčecí lhůty. Ta běžela od vydání nálezu Ústavního soudu,“ odůvodňoval ještě loni svůj postup tiskový odbor úřadu.
Včera u soudního jednání obrátili. Vůbec poprvé přiznali, že Staševskij má na peníze nárok. Jenže proti se zdá být zase soudce. Namítá, že není dostatečně prokázáno, zda opravdu k nemajetkové újmě došlo.
„U nás se stále ještě nevžilo, že lidské soukromí je tak výrazná hodnota, že stojí za to ho chránit,“ zlobí se advokát Václav Vlk. V praxi to vypadá tak, že člověk, kterého justice neprávem uvrhne do vazební cely, má nárok na odškodné, jen pokud o to poníženě požádá. Paradoxní situaci ještě nasadí korunu verdikt soudu, který zpravidla přizná odškodnění v řádech stokorun.
„Je to výsměch a urážka, co soudy přiznávají. Musíme se rozhodnout, jestli si vážíme jednotlivce. Potom by se náhrada za takové případy měla pohybovat v řádech statisíců,“ nebere si servítky Vlk.
A po radikální změně přístupu státních orgánů volá i František Valeš z Českého helsinského výboru, jenž střeží lidská práva. „Stát by měl být připravený přiznat, že udělal chybu, a nahradit vzniklou škodu, to je přece elementární spravedlnost,“ myslí si Valeš.
***
Chabé odškodnění Odborníci kritizují stát, že v případech vydávání cizinců podezřelých ze spáchání trestných činů nadužívá institut vazby Například někdejší ruský bankéř a spisovatel Ilja Staševskij (na snímku) strávil ve vazbě podle verdiktu Ústavního soudu neprávem 40 dní Omluvu za každý den nesvobody spisovatel vyčíslil na pět tisíc korun, dohromady tedy 200 tisíc korun Zadostiučinění se snaží domoci už třetím rokem, požadované sumy se však dočká jen stěží. České soudy přiznávají zatím pouze minimální náhrady v řádech tisíců či desetitisíců korun Advokát Václav Vlk, který se specializuje na žádosti o nemajetkovou újmu, má přiznané sumy za výsměch: „V přepočtu to jsou třeba tři koruny za hodinu ve vazbě,“ kroutí hlavou V loňském roce zkoumalo ministerstvo spravedlnosti 112 žádostí o náhradu nemajetkové újmy, odškodnění přiznal úřad ve 25 případech Celkově ministerstvo loni na odškodném vyplatilo 962 546 korun, tedy v průměru necelých čtyřicet tisíc na případ
