Původně jsem se chtěl věnovat nejzávažnější zprávě prvních zářijových dnů, což je samozřejmě kromě volby náležitého ombudsmana pondělní úprk nebezpečné šavlozubé šelmy medojeda z pražské zoologické zahrady. Musím však neprodleně reagovat na včerejší Poslední slovo Tomáše Baldýnského, i když by následující polemické věty zřejmě patřily na jinou stránku a mohou se jeviti jako jaksi nekolegiální. Jde mi ale o obecnější věc.
Velice třeskutý je již titulek Meloun vs. Rejže. Ach bože, to Ferda Michálků mě ve třetí třídě nazýval vtipněji Rýžek. A kamarád Boris Hybner ještě líp – Rejček.
Baldýnský se zabývá mým nedávným nekrologem v LN na filmového publicistu a producenta Pavla Melounka. Základem textu je lživá věta: „Rejžek Melounka minimálně posledních patnáct let nezdravil“, z níž si mne pak autor vybásnil jako „jednoho z jeho největších nepřátel“. Prosím pěkně, aspoň vidíte, jak lze vyrobit text na základě nějakého kavárenského tlachu. Takže, pane Baldýnský, s Melounkem jsem se zdravil minimálně pětatřicet let. Naposledy na červnové vernisáži jednoho našeho kamaráda. Ano, měli jsme spolu kdysi drobný incident, ale s nebohým Pavlem jsme ho lehce smazali. Vycházeje ze lži, dobře naolejovaný psavec jede dál. V této souvislosti je zvláště nehorázná jeho věta: „Neodvážil bych se napsat drb o něčem, co se možná povídá, ale o čem vím kulový.“ Zároveň se tím Baldýnský odkopává. O kamarádech tedy mají psát nekrology jen kamarádi? Inu ano, jsme v českém filmovém rybníčku, že.
Velmi podpásovým trikem je vypíchnutí mé věty o Melounkově „přehodnocené orientaci“. Takže znovu a po tisící, vážení svatoušci v čele s Baldýnským. Do nekrologu patří i to, že zemřelý slavný dědeček, tatínek a tchán seděl deset let za zpronevěru. I jeho sexuální orientace. Když před pětadvaceti lety zemřel herec Rock Hudson na AIDS, fanynky se mohly zbláznit, protože netušily, že lepý muž je gay. A taky se v nekrolozích nepsalo, že zesnul na rýmu. Myslím, že do posmrtného profilu patří i členství v KSČ, neboť svědčí o něčím charakteru. To jsem také zmínil v kontextu s Pavlovým názorovým vývojem. A tady je jádro pudla. Vůbec se nedivím, že nejvíc kolem článku ječí předlistopadová soudružka z Rudého práva Věra Míšková. Kdyby bohorovný Baldýnský tušil, v jakém spěchu se někdy píší a odevzdávají texty do novin, pochopil by, že se může stát věcná chyba jako mé omylné přiřčení Havelkovy režie dokumentu o Brodském Melounkovi. Však jsme si to s Ondřejem za tepla hned vysvětlili a má u mě panáka slivovice, až se potkáme někde ve Velké nad Veličkou. Měl bych na oplátku vytahovat lapsy, kterých se dopouští Baldýnský při komentování Oscarů?
Partička devótních filmových psavců, co spolu mluví, však předchází do ofenzivy. Vynálezce pojmu „Oskar za mejkap“ František Fuka na svém blogu přišel s vtipem jemu vlastním s návrhem, aby každý přispěvatel napsal můj co nejhezčí nekrolog. Nejlepší dílo bude odměněno pytlíkem rýže. Hlásím se první.
