Není moc hudebních producentů, jejichž jméno na přebalu desky by pro posluchače mohlo mít stejnou váhu jako to interpretovo. Takovým je Američan Joe Henry, který se výrazně otiskl do nahrávek mnoha umělců. Jeho produkce je přitom nenápadná, dalo by se říct pokorná - nějakým způsobem se mu daří dosáhnout toho, že kapela zní dobře, uvolněně a jaksi nadčasově - někde mezi jazzem, blues a country.
Joe Henry také natočil několik sólových desek - neokázale chytrých, někdy dotažených až k jakési tlumené perfekci. Na albu Civilians z roku 2007 je písnička Wave, melodií i tématem by se hodila k táboráku - chlapík, který odplouvá do krvavé války v nějaké fantaskní zemi, se gestem loučí s milovanou, jež stojí v davu na přístavním molu. Přesně o takových věcech si člověk, který si vyjel na víkend do brdských lesů, rád zazpívá.
V té písničce se ale podařilo přesně trefit prakticky všechno -lehounce nakřáplý Henryho hlas vyzařuje jakousi zdrženlivou melancholii, rytmus doprovodné kapely je jemně houpavý, píseň zní, jako kdyby ji ti hráči znali celý život a dovedli ji vystřihnout i ze spaní. Henryho text se dotkne srdce, aniž by z něj ždímal nějaké velké emoce, z rekvizit pohádky vytvoří obraz prchavého okamžiku, prodchnutý nostalgií z plynoucího času. Písnička, jež na první poslech nemusí strhnout, o to hlouběji se ale zapíše do mysli.
***
TIPY
Neil Young: Le Noise (Reprise) Čtyřiašedesátiletý klasik se při práci na novém albu spojil s uznávaným producentem Danielem Lanoisem (odtud název?). Styl alba Young označuje za folk metal.
Justin Townes Earle: Harlem River Blues (Bloodshot) Být synem jednoho z nejuznávanějších hudebníků žánru, v němž se chci prosadit (Steve Earle), a jmenovat se po dalším (Towners Van Zandt) není snadná startovní pozice. Justin Townes Earle se ale na nové desce handicapu původu zbavuje se snadností až překvapivou.
