Více než 40 procent úrazů se přitom stane v domácnosti. Co z toho vyplývá? Nešťastným náhodám, které vedou ke zraněním, je třeba předcházet.
Podle závěrů průzkumu Bezpečný domov, který před několika lety uskutečnila společnost Electrolux na vzorku 1000 rodin s dětmi do 15 let, mělo více než 22 procent dětí v průběhu jednoho roku úraz. Více než 40 procent úrazů se přitom stalo v domácnosti. A to bylo více než 90 procent dotázaných přesvědčeno, že jejich domov je bezpečný!
Jak zabránit nešťastným náhodám?
Předvídavostí Z odpovědí respondentů z domácností, v nichž za poslední rok utrpělo dítě úraz, se sestavil „žebříček“ - na prvním místě se s přehledem umístily pády z výšky, následovaly úrazy ostrým předmětem a popálení o rozpálený předmět. Mezi nejnebezpečnější místnosti v domácnosti přitom jednoznačně patří kuchyň.
Co z toho všeho vyplývá? Máte z dosahu svého malého pokladu odklidit všechno, na co by mohl vylézt? Máte zlikvidovat všechny nože a dva roky připravovat jen polotovary a jíst lžící? Je třeba zamknout kuchyň na dva západy a dítě do ní nevpustit, nejlépe až do doby, než dostane svůj první občanský průkaz? Samozřejmě, že ne. Je ale dobré osvojit si pár zásad a přistupovat k dítěti tak, aby se svět kolem pro ně stal bezpečným.
Nebezpečí, která na dítě v kuchyni číhají, by se dala rozdělit na nešťastné náhody, jimž však lze při troše předvídavosti předejít. Část nebezpečí vyplývá z nedostatku zkušeností a s tím související neobratností, mnohé souvisejí s jeho tělesnými proporcemi, s nimiž okolní svět a zařízení našich domácností jaksi nepočítá.
Pokračování na straně V
Dokončení ze strany IV
Možná jste si to z pohledu z výšky 170 nebo 180 centimetrů ani neuvědomili, ale vše, čím se obklopujeme, je přizpůsobeno dospělým. Abyste odstranili potenciální zdroje nebezpečí, stačí se někdy vžít do situace človíčka vysokého asi 80 centimetrů. Pokud miminko sotva zvládá chůzi jako takovou, těžko očekávat, že se mu podaří vyhnout se všem rohům nebo bezpečně překonat kluzkou plochu, schůdek či práh. Proto dočasně obalte všechny ostré rohy něčím měkkým. Na rohy stolů můžete koupit plastové kryty, ale dobře poslouží i čtyři poloviny měkkých míčků nebo čtyři polštářkovité jehelníky spojené jednou gumou.
Za každým schůdkem či prahem by měla být dostatečná „přistávací dráha“ na bezpečný dopad na všechny čtyři - dítě nepadá z velké výšky a kolínka i pozadí má na pády docela dobře přizpůsobené. Horší je, když hlavou narazí do skříňky, která stojí příliš blízko.
Pryč s převislými ubrusy a malými koberečky
Podlaha v kuchyni by neměla klouzat. Tento požadavek splňuje většina moderních podlahovin určených do kuchyně. Nejlepší bude, když se na pár měsíců zřeknete nejen převislých ubrusů, ale i efektních malých koberečků. A když přijde čas na jejich návrat, nezapomeňte na protiskluzové podložky. Děti příroda naprogramovala tak, aby se učily - aby pozorovaly a zkoumaly všechno kolem sebe, aby napodobovaly dospělé. Úplně malí lidé se nedokážou dlouho soustředit na jednu věc a neposedí na místě, ale všechno pozorně sledují, i když se vám zdá, že nedávají pozor. Zajímavý pokus britských vědců dokázal, že špunti neustále nasávají všechny informace kolem sebe jako malé houbičky. Asi dvouletým dětem pouštěli krátký instruktážní film, v němž jim ukázali, jak si z několika předmětů sestavit jednoduché chrastítko. Ani jedno z dětí dlouho neposedělo před obrazovkou a zdánlivě instruktáži vůbec nevěnovalo pozornost. Navzdory tomu, když dostaly do rukou předměty z filmu, bez problémů hračku sestavily a přesně napodobily předváděný postup.
Na jednoduché zábrany dítě brzy vyzraje
Nebuďte tedy překvapení, jak brzy se dítě naučí překonávat mechanické zábrany a jednoduché dětské pojistky. S přirozenou touhou dětí napodobovat je třeba počítat a využívat ji ve svůj prospěch. Dítě by mělo mít možnost vyzkoušet a prohlédnout si vše, co v kuchyni dělá jeho maminka - ale pod dozorem. Určitě to bude bezpečnější, než když bude své výzkumy uskutečňovat samostatně. Samozřejmě, že se touží dívat, jak maminka vaří. Pokud mu to umožníte a v bezpečné vzdálenosti mu přistavíte stolek nebo schůdky, na které dokáže bezpečně vylézt a z nichž všechno uvidí, nebo ho posadíte do vysoké židle na místo s perfektním výhledem, jeho zvědavost bude uspokojena. Jinak se bude snažit dostat se k vytouženým informacím po svém - tehdy riskujete, že jeho pád nebo opaření upevní pozici těchto úrazů na prvních příčkách úrazové „hitparády“. Ani při nejlepší vůli totiž nemůžete mít oči všude. Další přirozenou vlastností dětí je, že těžko akceptují absolutní zákazy. Když dítě vidí, jak maminka vaří, otevírá přitom dvířka a zásuvky na lince a vybírá z nich všelijaké zajímavé předměty, touží vše prozkoumat. Pokud mu to striktně zakážete a zásuvky před ním zabezpečíte pojistkami, brzy se naučí je odjistit a v nestřežené chvíli se bude snažit prozkoumat co nejvíce věcí. V nejlepším případě pak v kuchyni najdete příšerný nepořádek a dítě, jak zběsile všechno vyhazuje ze zásuvek, v horším případě se potomek poraní o něco ostrého. Mnohem lepší je dvířka ve skříňkách rozdělit na taková, která může malý človíček otevírat sám a sám si „hospodařit“ s nádobím, které se za nimi ukrývá, a na dvířka, za která se smí dostat jen s maminkou.
Zákazům musí dítě rozumět
Při všech zákazech je dobré dítěti vysvětlit důvod. Přitom ale pamatujte na to, že některým věcem nemůže rozumět, protože s nimi nemá zkušenost. Když řeknete batoleti, že na něco nesmí sahat, protože to „pálí“, těžko vám porozumí, pokud nemá zkušenost s ničím horkým. Ale když mu dáte šálek, který sice není nebezpečně horký, ale je tak teplý, že mu nebude příjemné se ho dotýkat, a řeknete mu, že pálí, ověří si všechno, co potřebuje vědět, aniž by riskovalo popálení. A už nesáhne na nic, o čem řeknete, že to pálí. Jako maminka dvou chlapců, kteří bez újmy na zdraví přežili první léta svého života, mohu jen konstatovat, že snaha udržet dítě mimo kuchyně nebo zabránit jeho kontaktu s potenciálním nebezpečím nemá smysl. Mnohem užitečnější je naučit ho nebezpečí rozpoznat a vyhnout se mu.
