PRAHA/MOSKVA Ruští oligarchové se nedohodli na přerozdělení majetku. Oblíbenec ruského premiéra Putina a jeden z největších sponzorů zimní olympiády v Soči v roce 2014 Oleg Děripaska nedokázal spolknout Russněfť.
Holding Olega Děripasky Bazovij element v pondělí odstoupil od smlouvy uzavřené už v roce 2007 s problematickým kavkazským byznysmenem Michailem Gucerijevem, zakladatelem Russněfti. Obchod totiž musely posvětit ruské státní orgány.
Skupina En+ kontrolovaná Děripaskou se v roce 2007 obrátila na Federální antimonopolní úřad a vládní komisi pro investice. Ani jeden institut Děripaskovi nevyhověl. Přitom komisi předsedá šéf kabinetu Putin, ochránce miliardáře Děripasky. Ten mu na oplátku vychází vstříc účastí v projektech, na kterých má Putin zájem, jako je například olympiáda. Nebo také udržováním umělé zaměstnanosti ve svých podnicích, aby nevznikaly sociální nepokoje. Není proto divu, že nejen kvůli krizi se jeho majetek smrsknul za poslední měsíce o více než polovinu.
Přesto tentokrát Putin svému chráněnci nedopřál spolknout laskominu v podobě Russněfti. Děripaska po dvou letech čekání na státní souhlas vrátil firmu Gucerijevovi. „Kontrakt je automaticky pokládán za zrušený,“ řekl agentuře Reuters představitel skupiny En+. Proč? O tom se přou nejen ruští experti, kteří celý obchod nazvali „nejpodivnějším na ruském trhu“.
Michail Gucerijev je Inguš. Na celém severním Kavkaze vážená osobnost. Vypracoval se z dělníka na generálního ředitele, po pádu komunismu na miliardáře a poslance Státní dumy. V roce 2007 ho postihla velká tragédie. Za záhadných okolností zemřel v Moskvě jeho dvaadvacetiletý syn. V novinách se psalo o tom, že naboural v autě. Jenže v žádné policejní svodce o dopravní nehodě, jejímž účastníkem by byl i mladý Čingischán Gucerijev, není ani slovo. Další nepříjemnosti následovaly.
Sám Gucerijev starší zanedlouho po smrti syna přiznal sdělovacím prostředkům, že stát na něj vyvíjí obrovský tlak s cílem odebrat mu jeho prosperující Russněfť. A samozřejmě ji poté předat „poslušnějšímu“ oligarchovi, nejspíš Děripaskovi. Komentátoři začali spojovat „operaci Gucerijev“ se zprávami o tom, jak magnát financoval opozici, která se snažila odstranit z funkce tehdejšího prezidenta Ingušska, důstojníka KGB a prodlouženou ruku Putina, generála Murata Zjazikova.
Gucerijev prodal ve spěchu firmu Děripaskovi za hubičku – za pouhé 3 miliardy dolarů. A vzal nohy na ramena. Noviny psaly, že se jel připravovat na krevní mstu za vraždu syna, nebo že prchá nejen před policií, ale i před nájemnými vrahy. Uchýlil se do Londýna. Ruská policie ho zařadila do seznamu mezinárodně hledaných zločinců. Byl obviněn z daňových úniků a v jeho případě byly patrné podobnosti se světoznámou kauzou jiného ropného magnáta Michaila Chodorkovského. Ten byl poté, co se znelíbil Putinovi, v zinscenovaném procesu odsouzen na devět let do vězení a jeho JUKOS si mezi sebou rozdělily státní firmy vedené Putinovými přáteli.
Vloni v listopadu byl Gucerijev nečekaně ze seznamu Interpolu vyškrtnut. Teď mu ještě vracejí Russněfť a dokonce se hovoří o tom, že bude jmenován představitelem Kremlu na severním Kavkaze. Není zatím jasné, čím se Gucerijev dokázal zalíbit ruskému politickému vedení, protože bez Putinva souhlasu by nikdy nemohl být zproštěn obvinění. Možná má uklidnit krajně výbušnou situaci na Kavkaze a zachránit Russněfť před krachem. Celý případ je jen dalším důkazem stále těsnějšího propojení státu a velkého soukromého byznysu. Ruská oligarchie se neřídí zákony trhu, ale rozkazy nejvyšších představitelů politické moci.
