HYDERABAD Vinya přežila. Přežila dva pokusy o sebevraždu. Nejdříve se snažila vypít sprej na hubení švábů, potom spolykala 37 prášků. Jejich počet si pamatuje přesně. Přežila smrt svého manžela. Přežila urážky, kterým před jeho smrtí čelila v nemocnici. Přežila i to, že je ona sama HIV pozitivní. Stejně jako její zesnulý manžel. Skoro to vypadá, že tahle energická čtyřicátnice z jihoindického velkoměsta Hyderabadu přežije všechno. „Že jsem HIV pozitivní, jsem zjistila, když začal umírat můj manžel na AIDS,“ vzpomíná matka dvou teenagerů, kteří naštěstí nejsou infikovaní. Narodili se pár let před tím, než Vinyin manžel na jednom z výletů za prostitutkou rozhodl o svém i manželčině osudu.
„Nejhorší bylo, jak se k nám chovali v nemocnicích,“ říká Vinya. „Mého muže, který byl tehdy už hodně nemocný, položili na stůl, kolem něj si stouplo asi dvacet lékařů ve skafandrech - tolik se báli, že se od něj nakazí. Injekce stříkačkou si musel píchat sám,“ vzpomíná jeho žena. Před deseti lety podle ní ve státě Andrapradéš, který patří mezi nejvíce postižené pandemií, o AIDS věděl málokdo, a to dokonce i mezi lékaři.
Coming out po indicku
Vinya se před několika měsíci rozhodla, že veřejně přizná, že je nemocná, a snad se jí tím podaří přesvědčit další, aby se za AIDS nestyděli. „V místních novinách o mně vyšel článek, a víte, co se stalo? Sousedka mě už ani nenechá, abych si u ní pro své děti schovala klíče,“ zlobí se na své okolí žena, která se však bitvě s pandemií začala věnovat profesionálně.
Pracuje v národní neziskové organizaci Lepra a snaží se pomoci těhotným HIV pozitivním ženám. „Většina ani netuší, že když budou opatrné a budou užívat léky, tak se jejich miminko narodí HIV negativní,“ říká Vinya.
Bohyně AIDS
V zemi, kde podle odhadů organizace UNAIDS žije 2,5 milionu HIV pozitivních lidí, se v minulém roce vláda rozhodla, že před epidemií nemůže zavírat oči, a 2,5krát zvýšila rozpočet na boj s AIDS. Kromě toho také zavedla povinné testování těhotných žen v porodnicích. „To je sice skvělé, ale bohužel se tím nepodaří otestovat všechny budoucí maminky. Většina žen totiž nerodí v porodnicích, ale podle tradice se vrací porodit do domu svých rodičů,“ objasňuje Ruči, mladá sebevědomá Indka z bohaté rodiny, která vede pobočku organizace Lepra v Hyderabadu. Indie má třetí nejvyšší počet HIV pozitivních na světě - hned po Jižní Africe a Nigérii. Místní vládu čeká ještě spousta práce, a to jak na poli osvěty, tak na poli léčby. Indové, kteří se považují za velice vynalézavé a flexibilní, používají nejroztodivnější cesty, jak informace o pandemii dostat i do těch nejodlehlejších vesnic.
Na jihu země ve státě Karnataka se iniciativy například chopil místní učitel a vytvořil bohyni AIDS, pro niž už brzy bude hotový chrám. Vesničané ji uctívají a každý, kdo jde jen kolem, se něco málo dozví o HIV&AIDS. O něco tradičnější způsob zvolila britská nadace BBC World Service Trust ve spolupráci s Národní organizací pro kontrolu AIDS - připravila reality show, ve které účinkuje vždy jedna z bollywoodských hvězd a jedna „Yuva star“, mladík nebo slečna angažovaní v osvětě nebo pomoci nemocným. Show má vysokou sledovanost mezi mladými lidmi.
Přesto ale podle posledních průzkumů UNAIDS o viru nic neví čtyřicet procent indických žen. „Ještě se neobjevila žádná slavná osobnost, která by se tak jako západní celebrity na konci 80. let přiznala k tomu, že je HIV pozitivní,“ říká Ruči. Společnost by podle ní na to nebyla zralá. Ministryně pro otázky žen a dětí Renuka Chowdhury zatím vyzývá ženy, aby měly doma vždy připravené kondomy. „Nevěřte svým manželům,“ nabádá Indky ministryně. Odborníci odhadují, že manželek s podobným osudem jako Vinya je v zemi mnoho.
Právě ženy v domácnosti a mladé matky patří k nejvíce ohroženým skupinám, spolu s prostitutkami a řidiči nákladních aut, kteří křižují obrovskou zemi a žijí daleko od rodiny. V tradičních venkovských společnostech to vdovy jako Vinya mají těžké. Ztrácejí manželův majetek i veškerá práva, včetně privilegia nosit na čele bindi - tečku, která symbolizuje třetí oko, vedoucí přímo do duše. „Ženy, které nakazí jejich manžel a které potom virus také přenesou na své dítě, většinou společnost viní z jeho smrti,“ říká Nalini Tarakeshwar, postgraduální studentka z Yalské univerzity, jež se tímto tématem dlouhodobě zabývá. Vinya s dětmi proto raději bydlí ve městě. „Když manžel zemřel, byla jsem naprosto ztracená. S dětmi jsme se ocitly bez peněz. Já sama jsem nikdy předtím nevydělávala a po mužově smrti jsem byla hodně často nemocná, protože se u mě už začaly projevovat první příznaky nemoci,“ vzpomíná Vinya.
Když konečně našla práci, za několik týdnů ji propustili. „Majitelka obchodu s fotografiemi, kde jsem pracovala, si přečetla někde článek o HIV&AIDS a došlo jí, že to je důvod, proč jsem nemocná. Bála se, že nakazím ji i zákazníky, a tak mě raději vyhodila,“ vzpomíná Vinya. Potom začala pracovat se ženami, které jsou na tom podobně jako ona. Daří se jí už o hodně lépe. „Děti jsou moje největší opora, jsem moc ráda, že jsou zdravé,“ říká Vinya. Jako jedna z 55 000 HIV pozitivních Indů bere antiretrovirální léky, které zmírňují projevy nákazy.
O nemoci raději šeptem
Když mluví o svém osudu, je naprosto klidná a vyrovnaná. „Nebreč, vždyť už jsi to vyprávěla tolikrát,“ říká své kamarádce Saritě. Všechny společně sedíme v restauraci uprostřed Hyderabadu, mladá maminka Sarita pláče, když vypráví o svém manželovi, který ji nakazil, a dětech, které jsou také HIV pozitivní. „Nemluv tak nahlas,“ mírní ji Vinya. O AIDS se v Indii zatím na veřejnosti raději mluví potichu.
O autorovi| JANA MRAČKOVÁ, Autorka pracuje ve společnosti Člověk v tísni
