Hlavní hrdina románu Doppler na adresu oblíbeného televizního pořadu poznamenává: „Na dobré reportáži z Toulek Norskem může být něco smířlivého. Je-li člověk v tom správném rozpoložení, může se zamilovat do lidí, kteří se pachtí za svým a jsou sladcí a bezmocní. A pořad navíc vypráví o tom, že je prima být divný, je-li současně člověk Nor. Jsme Norové a jsme všichni divní. A protože všichni jsou divní, je svým způsobem normální být divný, takže závěr zní, že nikdo z nás není divný. Jsme jen Norové.“
Doppler je také normální, tedy divný. Zatímco hlavní postava románu Naivní. Super (1996), který vyšel česky před třemi roky, se vzpamatovávala z psychického propadu, nyní Erlend Loe přišel s poněkud odlišným druhem osamělosti. Doppler je na rozdíl od vypravěče prózy Naivní. Super také postavou konající. Má už dosavadního života dost, a tak se poté, co mu umře otec, odstěhuje do lesa - do stanu. Zabil jsem mu matku A není ve stanu jediný, komu zemřel rodič. Doppler totiž kvůli obživě zabil losí samici. Po ní zůstalo mládě, které k vrahovi své matky přilnulo a jemuž dal jméno Bongo: „Po velkou část noci jsem ho používal jako polštář, a když jsem se dneska vzbudil, leželi jsme a dívali se na sebe tak blízkým a intimním způsobem, jaký jsem nezažil snad ani s lidmi. Myslím, že jsem ho nezažil ani se svou ženou. Ani v začátcích našeho vztahu. Bylo to skoro super. Omluvil jsem se, že jsem mu zabil matku, a řekl jsem, že se už nemusí bát a že odteď může přicházet a odcházet, jak se mu zachce.“
Doppler však má dva základní problémy. Jedním z nich je právě obživa. Tuto potíž vyřeší tím, že se s vedoucím obchodu domluví na výměně losího masa za mléko - je totiž zastáncem směnného obchodu. Kromě toho si pomáhá drobnými krádežemi v domě člověka jménem Düsseldorf. Ale aby to nevypadalo, že je Doppler nějaký zloděj -přesnější je říci, že zastává poněkud volnější pojetí vlastnických vztahů. Sám Doppler, když musí dohlížet na vlastní děti, pak také nabídne sklenku i lup zloději, který se vloupal do bytu jeho manželky.
Při jedné z výprav Düsseldorf nicméně Dopplera chytí a sváže. Vše ale nakonec končí přátelstvím. Düsseldorf je totiž také divný, taky Nor, který se dokonce dostane do pořadu Toulky Norskem. Sestavuje model městečka Bastogne, kde byl během druhé světové války zabit jeho otec, německý voják.
Druhým Dopplerovým problémem pak je jeho rodina. Manželka jej ve stanu několikrát navštíví, i kvůli sexu - Doppler má totiž podle vlastních slov „extrémně velký pohlavní orgán“. A nejenže už má dvě děti, ale jeho žena je opět těhotná a v květnu bude rodit. Dává tak Dopplerovi, když se náhodou potkají v obchodě, ultimátum - do té doby se musí vrátit domů.
Boj s pílí a s hloupostí Doppler chce být především daleko od lidí a nechce už být tak pilný, jako byl celý život. Velké známky pilnosti rozpoznává s nelibostí v chování dcery, která je pohlcena světem Tolkienových knih. Mnohem blíž si je se synem. Ten s ním dokonce začne pobývat ve stanu. Vždy ale zneklidní, když je čas jeho dětského televizního pořadu... Hlavní hrdina v lese však jen nezahálí - vyrábí totem, jehož podoba má spojovat jeho samého s blízkými, včetně Bonga. Je ale rozhodnut, že jakmile bude s prací hotov, vydá se s losím mládětem a synem na výpravu do světa - na válečné tažení, kde budou bojovat s pílí a s hloupostí...
Doppler je další ze současných knih, která předestírá téma alternativního života - snahu uniknout z okovů svobodného života v podmínkách tržního kapitalismu. V tom není nijak originální. Erlend Loe je však velmi lapidární a vtipný. Zatímco manifest takzvaného nového naivismu - román Naivní. Super - vyzníval především v závěru poněkud rozpačitě, Doppler si udržel svou úroveň až do samotného konce.
Vyústění Dopplerova sedmiměsíčního příběhu se může zdát naivní, neuskutečnitelné a vzhledem k jeho situaci i nezodpovědné. Přesto čtenář u některých pasáží podléhá jejich dojemnosti a chtěl by alespoň na chvíli zažívat to co Doppler: „Hrajeme hry a je nám fajn a mě zaplavuje něco z toho příjemného pocitu nejlepšího kamarádství ze školních dob. Člověk se s tím druhým prostě jen tak poflakuje. Nemluví o ničem zvláštním. Ale Bongo hraje loto mizerně... Není zkrátka schopný si zapamatovat, kde kartičky leží. Ukazuju mu je a očekávám, že mi dá nějaké znamení v podobě zvuku nebo kývnutí nebo tak, ale ne. Ani hlásek. Ani kývnutí. Ty jeden Bongo, ty jeden Bongo, říkám. Nejsi právě nejlepší ze třídy. Ale jsi opravdový kamarád. A skvělý polštář.“
HODNOCENÍ LN **** Erlend Loe: Doppler Přeložila Kateřina Krištůfková Vakát, Brno 2007, 132 stran
„Člověk se s tím druhým prostě jen tak poflakuje. Nemluví o ničem zvláštním. Ale Bongo hraje loto mizerně... Není zkrátka schopný si zapamatovat, kde kartičky leží.“
