Petr Nykles se vyučil stavařem, ale od malička byly jeho koníčkem výšky a lezení po skalách. Zhruba ve dvaceti si uvědomil, že kombinace stavařiny a lezení by mohla tvořit ideální spojení pro podnikání a rozjel na živnostenský list nabídku odborné práce ve výškách. „Začal jsem nejdřív sám na vlastní pěst, u větších zakázek se pak vytvářel přirozeně okruh spolupracovníků z řad přátel a spolulezců. První zakázku si ještě vybavuji, šlo o rekonstrukci fasády na budově ministerstva spravedlnosti v pražské Vladislavově ulici,“ říká Petr Nykles.
Firma o sobě dávala v začátcích vědět prostřednictvím letáků, zákazníci se začali ozývat také na základě referencí. Společností věnujících se výškovým pracím v té době ještě tolik nebylo, takže o zakázky neměl Petr Nykles nouzi. Navíc neměl potřebu o ně usilovat za každou cenu. „Víte, jak to je - když je člověku osmnáct nebo dvacet, tak mu tolik nevadí, když nehákuje od rána do večera,“ usmívá se.
Řemeslo má zlaté dno Přesto začal svůj podnik profilovat v tom smyslu, že pobyt na laně propojil se speciálními stavebními a řemeslnými pracemi, kde mohl uplatnit svou odbornost. „Hodně firem zaměřených na výškové práce se zaměřuje jen na činnosti spojené s mytím fasád nebo s natíráním, já se od začátku specializoval na řemeslo a odborné výškové práce. Děláme tak i klasickou stavařinu, věnujeme se opravám fasád, které zvládáme jak z lešení, tak z lana, anebo opravám střech a střešních plášťů. Loni jsme třeba opravovali secesní fasádu v Koperníkově ulici naproti dánskému velvyslanectví, u střech se většinou zaměřujeme na opravy míst, kam se nikdo jiný nedostane.“ Jak s postupem let přibývalo větších a větších zakázek, měnila se i struktura firmy. Jako samostatný živnostník nemohl Nykles všechno sám zvládnout, proto zhruba před pěti lety změnil strukturu podnikání s živnosti na společnost, nabral lidi a začal se víc věnovat jejich organizování než lezení po střechách. Společnost tím nabrala podle jeho slov dynamický rozvoj. „Máme výhodu, že jsme zkušení řemeslníci, a myslím, že jen díky tomu se nám podařilo v branži přežít,“ říká Petr Nykles. „Výškové práce dnes dělá spousta firem, ale nejsou schopné odvést práci se řemeslnou znalostí, a sezona tak pro ně trvá jen od března do listopadu. My díky tomu, že se profilujeme jako stavebně montážní firma, nestojíme ani minutu v roce. V zimě se nemusíme věnovat jen odklízení sněhu z střech, ale můžeme třeba rekonstruovat byty nebo tovární prostory.“ Firmu Nyk - výškové a stavební práce dnes tvoří zhruba deset lidí zastupujících jak lezce, tak řemeslníky. „Na odborné práce máme odborníky, ale školíme je i k tomu, aby se v případě potřeby uměli ve výšce zajistit, kluky z lana zase učíme řemeslo. Bohužel v dnešní době moc řemeslníků není, těch dobrých je třeba si vážit. Když někoho přijímám, základním kritériem pro mě je, že ten člověk musí chtít opravdu práci, ne jen zaměstnání. Vůbec nejdůležitější je to, aby byl spolehlivý. Potřebujeme samozřejmě i to, aby byl manuálně zručný, ale nemusí hned všechno umět na sto procent, stačí dobrá vůle se to naučit.“
Malý zájem lidí o řemesla považuje manažer asi za největší bolístku své profese. „Na jedné straně by měli zákazníci brát dobré řemeslníky vážněji a trochu lépe je hodnotit, na straně druhé by se nikdo neměl stydět za to, že je truhlář, tesař nebo zedník. Dobrých řemeslníků je opravdu málo a mladí lidé by se neměli bát chodit do učení, protože tyhle profese budou potřeba. Dnes se v mnoha případech dá nedostatek řemeslníků řešit jen za pomoci zahraničních pracovníků a je to škoda.“ Někdy je to krásná práce Pracovní den Petra Nyklese dnes tvoří zhruba z poloviny pracovní schůzky spojené s vyřizováním zakázek, v druhé části dne zaváží jednotlivé stavby materiálem a řeší problémy technického rázu. Pořád se také občas v pracovní době váže na lano, ale už podstatně méně často než dřív. „Jen když je to opravdu potřeba, nebo proto, že si chci nějakou zakázku ohlídat a udělat ji přesně tak, jak si představuju. A pak taky proto, že se neomezujeme jen na běžné pracovní práce, ale někdy děláme i opravdu hezké věci. Třeba opravy střech na kostelích nebo práce na vysokých továrních komínech, to jsou krásné chvíle na místech, kam se člověk normálně nedostane. Když něco děláme na střechách v centru Prahy, třeba na Malé Straně nebo na Kampě, tak je to jednoduše nádhera. Minulý rok jsme takhle vyráběli firemní nápis na tovární komín velké pily nedaleko Čáslavi, kde chtěli vzdát hold zakladateli pily, který ji otevřel už ve 40. letech minulého století. Několikrát jsme také opravovali střechu na pražském kostele svatého Klimenta, což je krásné místo s nádherným výhledem na Staré Město. Poprvé si nás zavolali kvůli tomu, že do kostela zatékalo, při opravě jsme pak zjistili i děravý žlab a poškozený hromosvod, takže jsme se na střechu vrátili několikrát. Na každé střeše je většinou problémů víc, a protože málokdo má v dnešní době dost peněz a také jednotlivé závady se zjišťují jen pomalu, vracíme se na ni někdy opakovaně během několika let.“
Zatímco klientela Nyklesovy společnosti se od roku 1995 nijak výrazně nezměnila (převažují v ní vlastníci bytových domů, jak soukromí, tak bytová družstva), zásadní změnou prošly technické pomůcky umožňující práci ve výškách. „V počátcích toho na trhu moc nebylo, a navíc jsem na náročnější pomůcky ani neměl, obecně horolezecké vybavení není levné. Ale postupně se těch věcí začalo dovážet ze zahraničí víc a také my jsme začali dělat s moderní technikou. Pro ilustraci, dřív k práci na laně stačila i takzvaná slaňovací osmička, tedy ten nejzákladnější úvaz na laně, jaký existuje. Používá se v poloze takzvaného splachovadla, kdy v něm v podstatě sedíte. Některé společnosti s ním možná pracují dodnes, ale na trhu už je řada daleko sofistikovanějších pomůcek, třeba samosvorné slaňovací gri-gri stopky a podobně.“
Většina firemní klientely pochází v současnosti z Prahy, ale manažer už uvažuje i o jejím rozšíření do severních Čech. „Vedou mě k tomu rodinné důvody, protože má přítelkyně žije v Liberci, takže se cítím místně vázán i tam. Škála zakázek ale zůstává zhruba pořád stejná, většinou jde o stavební opravy středního rozsahu.“
Zhruba polovinu zakázek tvoří stálí zákazníci, kteří si zvou Nyklesovy lezce a řemeslníky opakovaně. „Kdybychom je neměli, ukazovalo by to na to, že je něco špatně. Pokud si neobjednají znovu, znamená, že s něčím nebyli spokojeni.“
***
Dotazník
Petr Nykles Rodina: Svobodný, žije s přítelkyní. „Nevím, jak přesně to říct, ale možná můžete napsat, že mám syna, respektive dnes ho ještě nemám, ale zítra už možná ano. Čekáme rodinu, víme už, že to bude chlapec, a je to na spadnutí.“ Auto: „Ve firmě máme dvě auta. Dodávku Nissan Vanette Cargo jako pracovní, pro civilní účely používám Ford Mondeo Combi.“ Oblíbená hudba: „Toho je spousta. Hraju na kytaru a k poslechu si nevybírám, poslouchám všechno, co je kvalitní.“ Volný čas: „Lezení samozřejmě. Pokud čas dovolí, snažím se jezdit hodně ven, jižní Francie, Španělsko, Alpy, klasické lezecké destinace.“ Oblíbená dovolená: „Ve stěně.“
