Zpěvák Petr Hrabalik mluví o nové desce Rag(e)time.
* LN Je to tak, že název nové desky Rag(e)time spojuje rage (anglicky zlost, vztek) a ragtime?
Ano, je to taková slovní hříčka. Když už groteska reality přestoupí svou mez, jemné pobavení a komično z ní vyprchá a vystřídá ho vztek. Navíc naše muzika byla vždycky trochu navztekaná. Když se netopila v ponurosti nebo depkách.
* LN Zpíváte v angličtině, proč? Souvisí to s ambicemi prosadit se v zahraničí?
Jedním z důvodů zpěvu v angličtině bylo skutečně to zahraničí, přičemž nešlo ani tak o nějaké naše ambice - těma jsme opravdu netrpěli - jako spíš o určitou přirozenost. Po pádu železné opony nám připadalo normální, že je tu najednou možnost vyjíždět hrát ven. Možná to bude znít pateticky, ale ten náhlý závan svobody nám prostě dal pocit, že jsme Evropany. A jelikož je přirozený, že bude potřeba s jinými Evropany komunikovat, zvolili jsme jazyk bigbítu, a tím vždycky byla angličtina. V letech 91-92 jsme hráli v Rakousku, Švýcarsku, Německu...
* LN Úspěšně?
Brzy nám došlo, že jsme pro ně vlastně exoti. Že vlastně vůbec netušili, co se u nás hraje za muziku. Asi čekali nějaký juchačky či co, a my tam na ně vpadnem s hardcoreovým hlukem, který znali i od jiných západních kapel. Přesto všechno nás docela brali. Jenomže v tý době od nás odešel manažer, který měl ty kontakty na Západ, a my jsme byli v loji. A co se týče jazyka písní - nakonec jsme zjistili, že v tom rambajzu beztak každej houby pozná, jestli na něj hulákáš česky, anglicky nebo svahilsky. Nicméně ta angličtina nám od té doby už zůstala...
* LN Přesto se ale jmenujete česky, Našrot. Jak vysvětlujete cizinci, co znamená váš název?
To je docela dobrá otázka. Když jsme někdy v 1992 vylezli s novým kytaristou a novým repertoárem v angličtině, jeden tehdejší zásadní kapelový manažer se taky dost divil, proč jsme si nechali ten starej název, když už se jedná o dost jinou muziku. Jenomže náš životní styl, podle nějž vznikl i název Našrot, se vůbec nezměnil -pořád jsme byli partou opileckejch pobudů, pořád jsme byli odpad společnosti. A jak jsme překládali název? Nejčastěji „as drunk as a lord“.
* LN Novinkou slavíte 20 let existence. Jak se za ta léta změnila vaše „filozofie“, váš přístup a nadšení, které zpočátku bylo?
Tak to je jasný, že se přístup změní a nadšení postupně opadne. Zvlášť u našeho souboru, jehož marketingová hodnota je rovna nule. Proto vždycky když přijde nová deska, snažíme se nějak připomenout. Naši věrní fandové začmuchaj jak staří čokli, na to se nabalí pár mladejch, chvilku je pohoda a koncerty jsou plný. Jenomže protože nejsme žádný mediální „vtěrky“, za rok to všechno opadne a my se zase těžce prodíráme dál. A když se prodíráte scénou dvacet let takhle na houpačce, je samozřejmý, že ti to ubere sílu i nadšení. Nicméně pořád se snažíme zachovávat naše základní atributy - každý koncert odehrát na stopadesát procent a mít svobodu v tvorbě hudby a textů.
* LN Jak se změnili vaši fanoušci za těch 20 let? Stárnou? Mládnou?
Samozřejmě, že pár starých psů se na našich vystoupeních vždycky objeví - zejména, když jde o nějakou benefici nebo významnej koncert (křest desky, výročí, fesťák). Ale na běžnejch koncertech se většinou objevuje mládež. Problém je v tom, že my nejsme generační kapela, na kterou choděj pořád ti samí fand o v é a stárnou s ní. Hardcore, crossover je většinou energetická muzika, která vždycky láká energeticky nabitý jedince - na tyhle koncerty se jde prostě řádit. To nás staví do trošku obtížný pozice, protože my tu energii prostě musíme do těch lidí narvat, jinak si budou připadat ochuzený. A příště na žádnej HC nebo crossover nepřijdou. Až zjistíme, že tuhle energii nemáme, bude to signál, že je třeba skončit a věnovat se fyzicky poněkud míň náročný muzice.
* LN Přispěli jste na soundtrack k Příběhům obyčejného šílenství. Kdo přišel s nabídkou a co rozhodlo o tom, že jste ji přijali?
Znám se s režisérem Petrem Zelenkou drahně let, je naším fanouškem. Občas u něj probíhají takové mikromejdany nebo sezení, kde se tlachá, popíjí se hodnotné víno a dlabou bagety s jeho slavnou česnekovou pomazánkou. Nicméně prostě přišel na nápad, že muziku k jeho novému filmu nenapíše jeden člověk, ale že osloví své známé či oblíbené kapely a muzikanty a udělá se takový „all together soundtrack“. Bohužel se zjistilo, že co kapela, to jinej druh muziky, což ve filmu, kterej má určitou atmosféru, zní poněkud nesourodě. Nakonec tedy oslovil Karla Holase, který něco dopsal, něco vyřadil a udal tomu všemu jednotící linku.
* LN Jak to vypadá s Našrot do budoucna, co vás teď čeká?
Tak nejdřív nás čekají dva koncerty 20 let Našrot, první v Havlíčkově Brodě 28. listopadu a druhý v Praze ve Vagonu na Národní třídě 12. prosince. To zas bude... A pak nás čeká propagace desky.
* LN A co bude za dalších 20 let?
To už bude po nás.
***
lidovky.cz
* Rozšířenou verzi rozhovoru najdete na www.lidovky.cz
