* LN Komu reálně pomůže zrušení možnosti nakupovat výrobky z chráněných dílen?
To byl původní návrh, který prošel přes pana ministra Drábka. My jsme se začali bránit a říkat, že zde existují i poctivé dílny, zaměstnavatelé zdravotně postižených, kteří skutečně vyrábějí a nepřefakturovávají. Zatím jsme se shodli na kompromisu, že by to bylo necitlivé vůči těmto poctivým zaměstnavatelům. A tak jsme přišli s novým řešením na principu omezení celkové roční fakturace na jednu zaměstnanou zdravotně postiženou osobu. Firma má za ni nakoupit zhruba za 160 tisíc. Diskutujeme o tom, kolik peněz půjde ročně započítat na jednu osobu „náhradního plnění“.
* LN A o jakém čísle se diskutuje?
Asi milion korun na jedno pracovní místo. Což je sedminásobek těch 160 tisíc, které firmy mohou dnes započítat za jedno pracovní místo. Jsme ale přesvědčeni, že by to měl být zhruba trojnásobek, protože sedminásobek dává ještě velký prostor pro zneužívání formou přefakturace. Usilujeme o systémové řešení, které by nejen umožnilo účinnou kontrolu a přitom nezatížilo podnikatele zbytečnou administrativou, ale vrátilo se k původnímu účelu, kterým je obchodní podpora zaměstnavatelů zdravotně postižených. Z hlediska výdajů státu je to ten nejlevnější prostředek pro podporu přiměřeného pracovního uplatnění lidí s postižením.
* LN Jak přefakturování skutečně probíhá?
Původně, když zákon vznikl, se vůbec nepředpokládalo, že se bude jenom přeprodávat zboží. Postupně ale začaly účelově vznikat firmy, které sice zaměstnávají několik zdravotně postižených, ale ve skutečnosti jenom administrují nákup zboží a jeho prodej dál. A dnes zde fungují firmy, které si jen „propůjčují IČ“. Příklad z praxe: malá dílna neziskové organizace „půjčuje“ své IČ jednomu z největších prodejců kancelářských potřeb. Ten když jde za svými zákazníky, tak se rovnou ptá, jestli to chtějí fakturovat jako náhradní plnění, nebo ne. Návrh ministerstva chtěl zrušením náhradního plnění zabránit těmto jevům. Ovšem pan ministr zapomněl, že existují i slušné firmy, pro které je tato pobídka a podpora nenahraditelná.
* LN Mluví se o tom, že by tento problém efektivně vyřešila ochranná známka nebo certifikát, že v této dílně zdravotně postižení skutečně vyrábí. To vám nepřipadá přijatelné?
Idea je dobrá. Jde o certifikaci zaměstnavatele. Tím, že ji získá, prokazuje, že se ruce zdravotně postižených zaměstnanců podílejí na výrobě, službě nebo obchodování zboží. Takto certifikovaných firem je velice málo, ale v našich společných návrzích se určité formě certifikace nevyhneme. Je nutné odlišit nejen sociálně-pracovní terapii od skutečného zaměstnání, ale samozřejmě i jiné formy zneužívání podpory – česká povaha je vynalézavá.
* LN Dnes se tedy dílny takových zaměstnavatelů vůbec nekontrolují?
Musí dokládat, že skutečně mají zdravotně postižené zaměstnance. Kontroluje se personalistika a odvody za zaměstnance, bezdlužnost, dodržování zákona. Nikoho ale nezajímá obchodní obraz podniku, kolik a čeho se skutečně vyrábí nebo jaká je přidaná hodnota.
* LN Mluví se o tom, že to ministerstvo dělá proto, aby ušetřilo výdaje – získalo více peněz. Souhlasíte s tím?
Byli jsme ministerstvem ujištěni, že cílem je v tomto okamžiku především zabránit zneužívání podpory a omezit spekulanty. Vadí nám ale, že posuzují jenom stránku výdajů státní kasy. Za pracujícího člověka přece zaměstnavatel odvádí státu, ten člověk má určitou kupní sílu a platí nejen daně z příjmu, ale kupuje si třeba pohonné hmoty či cigarety, tedy odvede státu další peníze. O neekonomickém přínosu zaměstnání a seberealizace nemluvě.
***
Byli jsme ministerstvem ujištěni, že cílem je zabránit zneužívání podpory. Vadí nám ale, že posuzují jenom stránku výdajů státní kasy.
