Antisa se narodila 8. července 1880, tvrdí mluvčí matriky na gruzínském ministerstvu spravedlnosti Georgij Mernišvili. Do důchodu šla v roce 1965, kdy jí bylo 85 let. Nikdy nechodila do školy, takže se nenaučila gruzínsky a mluví jen místním dialektem. Její rodný list se ztratil, ale Mernišvili má dokumenty ze sovětské doby, které její věk potvrzují. Kromě úřadů potvrzují její věk i sousedé a přátelé. Chvičavová žije se svým synem Michaelem, jemuž je sedmdesát let. Narodil se, když jeho matce bylo šedesát. Měla ještě dvě děti z předchozích manželství, ale ty prý zemřely hladem za druhé světové války. Americká Gerontologická výzkumná skupina (GRG), která od roku 1990 oficiálně eviduje všechny osoby starší 110 let, teď bude mít těžkou práci. Ze srovnání rodných listů obou uchazeček o rekord vychází lépe Jusupovová, která se narodila 1. července 1880, tedy o týden dřív než Chvičavová.
Problém je v tom, že uzbecká stařenka se prokazuje dokumenty, jejichž pravost nelze ověřit. Ani její gruzínská soupeřka ovšem ze srovnání nevychází jednoznačně – její původní rodný list se ztratil a k dispozici jsou jen kopie vyhotovené v sovětské éře. Chvičavová se celý život živila sběrem čaje a přivydělávala si při žních, Jusupovová pracovala ve stavební firmě. Zatímco Jusupovová žádný zvláštní recept na dlouhověkost nemá, Chvičavová přičítá svou svěžest vodce.
