„To víte, bylo mi tehdy devět let, tak už si z těch oslav moc nepamatuju,“ říká rodačka z nedalekého Úsilného, narozená v roce 1898. V Hluboké, kde žije v místním domově důchodců, je doslova a do písmene celebritou.
„Pokud to paní Kráslové zdravotní stav dovolí, povezeme ji v pátek městem v kočáře i se všemi poctami, které k takovému člověku patří,“ říká padesátiletý hlubocký starosta Tomáš Jirsa.
Když se v roce 1957 narodil, byla už Marie Kráslová, narozená v předminulém století, v důchodovém věku.
Hluboká, které vedle svých rozsáhlých turistických aktivit nyní aspiruje i na titul lázeňského městečka, protože podle místních radních stojí na jakémsi tektonickém zlomu se vzácnou podzemní vodou, si asi lepší reklamu než osobnost stoleté babičky ani nemůže přát. „Alkohol jsem nikdy nepila. Pila jsem vždycky obyčejnou vodu. A taky sedlý mlíko, kyselý,“ vzpomíná žena, která v sedmnácti letech začala pracovat jako pomocnice u sedláka. „Když začala ta první válka, táta narukoval a já šla z cizího statku pomáhat do našeho hospodářství mamince,“ říká babička. Po druhé válce rodině sebrali pole a tehdy už vdaná matka dvou dětí přijala práci lesní dělnice.
Přestože ještě předtím pracovala v cihelně, těžká práce jejímu zdraví neublížila. „Můj děda byl ale cestář a umřel mi proto, že pořád dýchal ten smrad z téru,“ vypráví. Zatímco Hluboká bude v pátek velkolepě slavit sté výročí svého povýšení na město v čele se svou nejstarší a zároveň čestnou občankou, Marie Kráslová už se může začít chystat na své listopadové stodeváté narozeniny. „Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že tady budu tak dlouho,“ říká nejstarší babička v Česku.
