Obě zařízení vznikla v mezinárodní spolupráci pod vedením evropské vesmírné agentury ESA. Celkové náklady na obě družice dosáhly téměř dvou miliard eur.
Dva Němci ve vesmíru Jádrem přístrojů na palubě Herschela je zrcadlo o průměru 3,5 metru. To je téměř o polovinu vyšší hodnota než u slavného Hubbleova teleskopu. Herschel ovšem svého slavného předchůdce nenahradí. I proto v těchto dnech provádí posádka raketoplánu Atlantis náročnou opravu tohoto zařízení.
Herschel se bude specializovat na infračervené záření, konkrétně jeho takzvaně „dlouhou“ část. Díky tomu si nebude přímo „konkurovat“ se současnými ani plánovanými infračervenými vesmírnými dalekohledy, které se zaměřují na jiné vlnové délky.
Protože infračervené záření dobře proniká překážkami, které mu vesmír klade do cesty (tedy plynovými mračny), Herschel měl by vynikat ve snímání vzdálených objektů, které vznikly v raných fázích vesmíru.
Teleskop je pojmenovaný po německém astronomovi Williamu Herschelovi, který v 18. a na počátku 19. století působil na dvoře anglického krále Jiřího III. V roce 1781 objevil planetu Uran. Mimo jiné také prokázal existenci infračerveného záření.
Menší družice Planck (1,8 tuny startovní hmotnosti proti 3,4 tunám Herschela) dostala jméno po dalším Němci a spoluzakladateli kvantové teorie Maxu Planckovi.
Stejně jako Herschel bude mířit do vzdálené minulosti vesmíru. Hlavním přístroj na palubě bude sledovat tzv. zbytkové (reliktní) záření. To je ve vesmíru rozšířené už od doby velmi těsně (jen asi 380 tisíc let) po velkém třesku. Zkoumání toho záření by mělo mimo jiné přinést lepší poznání mechanismu vzniku hmoty vůbec.
Bod křehké rovnováhy Družice na rozdíl od Hubbleova teleskopu nezaparkují v bezprostřední blízkosti Země. Zamíří do blízkosti imaginárního bodu asi 1,5 milionu kilometrů od Země, ve kterém je přitažlivost naší planety a Slunce v rovnováze. V tomto místě je budou motory udržovat po celou dobu plánované životnosti (u Herschela 3 roky, u Plancku 15 měsíců). Až jim dojde palivo, pomalu odplují do vesmíru.
