Ústřední trojici tvoří živořící umělci – filmový režisér (Jaroslav Plesl), jeho producentka (Simona Babčáková) a kameraman (Jiří Vyorálek). Mají za sebou oceněné filmy a dobré kritiky, ale na jejich projekty se publikum zrovna nehrne.
Příběh je zastihuje v okamžiku, kdy režisérův životní projekt nezískal grant, takže se nebude točit. V této situaci si filmaře zavolá šéf agentury Dobrý den (Igor Bareš) z Pelhřimova, metropole českých rekordů a kuriozit. Chce po nich, aby natočili snímek o výjimečných lidech, kteří mají nálepku bláznů a magorů; přesto však dokázali něco, co nikdo jiný na světě patrně neumí.
Autentičtí hrdinové K autenticitě příběhu přispívá, že v něm účinkují i skuteční rekordmani hrající sami sebe. Ve vedlejších rolích se jako speciální hosté objeví například Aňa Geislerová, Jan Hřebejk, Marek Taclík, David Švehlík a Wabi Daněk.
Sedláček vystudoval dokumentární tvorbu na pražské FAMU. V roce 2006 natočil celovečerní film Pravidla lži z prostředí terapeutické komunity a za scénář získal Českého lva. Věnuje se i politickým dokumentům. „Vybíral jsem ty rekordy, při kterých jde nejvíc o život,“ řekl o svém projektu a upozornil na touhu jeho aktérů na chvilku zazářit před ostatními.
Snímek Největší z Čechů pobaví především ty diváky, kteří chtějí vědět, zda je možné prolézt squashovou raketou, kolik čtyřlístků je nutno nasbírat, aby byl překonán rekord, kolik je nutno sníst párků, aby jejich jedlík zazářil. Uvidí také psa s nejdelšíma ušima a v prologu snímku budou svědky skoku ze Žďákovského mostu z výšky přes padesát metrů, jehož aktér se zranil.
Režisér se projekce nezúčastnil; na Ostravsku natáčí další svůj snímek nazvaný Krysy, do kterého obsadil například Jaroslava Plesla, Jaromíra Dulavu, Marka Daniela a Norberta Lichého.
Hlavní postavou tohoto chystaného televizního snímku je policejní vyšetřovatel v podání Jiřího Bartošky. Na jaře se v kinech objeví jeho další projekt nazvaný Rodina je základ státu o muži středního věku, kterému hrozí, že půjde do vězení za vytunelování banky. Své ženě to ale nemá sílu říct. Původně chtěl Sedláček napsat satiru na maloměšťáctví, ale s příchodem finanční krize prý téma posunul.
