Někteří manažeři vyznávají drsné heslo: „Kde se nebojí zaměstnanci, tam se bojí šéf.“ Často používají strašáka výpovědi. Ale doby, kdy se kvalitní zaměstnanec klepal strachy z toho, že bude vyhozen, dávno pominuly. Dnes může převzít aktivní roli pracovník. Proč zůstávat na místě, kde se nám nelíbí, když nabídky na pracovní trhu jsou tak lákavé?
Čas, kdy Češi nejčastěji „opouštějí loď“, se dá obtížně vysledovat, protože ohledně výpovědí neexistují žádné statistiky. Určitá sezonnost se ale dá vypozorovat ze zkušeností personalistů.
„Nejméně výpovědí přichází na přelomu roku, kdy mnoho pracovníků očekává bonusy a teprve po jejich obdržení oznamuje zaměstnavateli odchod,“ tvrdí Tomáš Prajzler z personální agentury Advanced Search. Doplňuje, že nejvíce uchazečů o práci má po prázdninách, což zase prozrazuje, kdy nejraději dávají výpověď zaměstnavatelé.
Někteří odborníci naopak tvrdí, že zaměstnanci jsou loajální ke společnosti a výpověď po Novém roce dávají z jiného důvodu než zištného – počkají, až bude jejich odchod firmu co nejméně bolet. „Dispečer z dopravní společnosti těžko dá výpověď před Vánocemi, kdy jsou služby takovéto firmy vytížené na maximum,“ říká Vendula Hluzinová ze společnosti Pragma. Jako další příklad uvádí účetní, které v drtivé většině nenechávají firmy na holičkách před účetní uzávěrkou.
Trend slušnosti Zaměstnanec může dát výpověď bez uvedení důvodu. Zaměstnavateli ruce svazuje legislativa. Někoho vyhodit není jen tak. Je to dokonce „věda“, která má svůj odborný termín – outplacement. Většina velkých personálních agentur má i stejnojmenné oddělení. Dokážou tak zaměstnavatelům odborně poradit, jak se při oznamování výpovědí chovat. Na druhé straně pomáhají i zaměstnancům, jak si s touto krizovou událostí poradit.
„Na každého fakt, že dostane výpověď, působí jinak. Někdo je smutný, jiný rozzlobený, málokdo má pocit, že si výpověď zasloužil, lidé jsou dost často ukřivdění,“ popisuje nejčastější reakce Kristina Stiefelová ze společnosti Axial. „Rozlišujme ale výpovědi, které zaměstnanec může ovlivnit a výpovědi, které ne.“ Pokud zaměstnanec pracuje, jak má, a stejně dostane výpověď, často ho začne trápit pocit bezmoci. „Jsou i zaměstnanci, zejména ti obtížně uplatnitelní, kterým výpověď velmi ublíží psychicky,“ dodává Stiefelová.
Proto je nutné mít k odchodu zaměstnance citlivý přístup. Při výpovědi záleží na způsobu předání této informace, okolnostech, které výpověď provázejí, na pozici odcházejícího, jeho vzdělání, uplatnitelnosti na trhu, na regionu.
„Výpověď můžete předat různě. Je to jako se zubařem. Zub je potřeba vytrhnout, tak k tomu dojde,“ říká psycholožka a odbornice na outplacement Alena Sehnalová a pokračuje: „Ale může to bolet hodně, méně nebo vůbec. Po takovém nešetrném, nebo dokonce neodborném trhání mohou být dlouhodobé nebo celoživotní následky.“
Outplacement řeší programy, které se snaží zaměstnancům ulehčit vynucený odchod a pomoci jim najít nové uplatnění na trhu práce. V některých vyspělých zemích je povinností zaměstnavatele tuto službu odcházejícím pracovníkům poskytnout. V České republice se zatím outplacement nejčastěji využívá při hromadném propouštění.
Ne každý zaměstnavatel je ale tak soucitný, že se o odcházející zaměstnance stará. „Problém je podle mne v tom, že neznáme zákoník práce. A to ani jako zaměstnanci a často ani jako zaměstnavatelé. A tady vzniká mnoho skutečně fatálních chyb,“ vysvětluje Alena Sehnalová, proč vycházejí některé výpovědní triky.
Častá změna práce Lidé, kteří častěji mění práci, jsou podle personalistů podezřelí. „Životopisy kandidátů, kteří příliš často střídají povolání, nevidíme obecně příliš rádi,“ říká Tomáš Prajzler. Přesto je rozdíl mezi mladým člověkem po studiích, který vystřídal několik prací v prvních třech letech po škole, a člověkem, který v padesáti vystřídal padesát povolání, a ještě k tomu každé úplně jiné.
Zatajovat v životopisech pracovní zkušenosti ze strachu, že budete personalistům podezřelí, ale není dobré. Alespoň ne v případě, kdy by tak životopis ztratil kontinuitu. Je možné neříkat celou pravdu, ale nejlepší je v životopisech nic nezatajovat. Hůře se totiž vysvětluje, proč jste něco zamlčeli, než proč jste tak často střídali práci.
