* LN Jaká je nyní situace v zaplavených oblastech?
Okres Nowshera, asi 30 kilometrů východně od Péšávaru, kde se pohybujeme, patřil k nejpostiženějším oblastem severní provincie. Žije tady asi 500 tisíc lidí a 50 tisíc domů bylo zbořeno. Byly tady i největší ztráty na životech - zemřelo 167 lidí. Rozlila se řeka Kábul a zasáhlo to obrovskou část území -tak na každé straně do hloubky tří až pěti kilometrů - a voda zaplavila do výšky asi čtyř metrů okolní vesnice. V nich je úplně zničeno asi třicet procent domů, zbytek je poškozen. Není to úplná apokalypsa, ale je to docela silné.
* LN Došlo v posledních dnech k nějakému zlepšení?
Je nutné rozlišovat. Já mohu mluvit za oblast, kde působíme my, nicméně na jihu, kde momentálně vrcholí záplavy, tam je teď situace nejhorší. My naopak už máme dva týdny po povodni, to znamená, že voda opadá, řeky se vracejí do původních koryt a lidé se začínají vracet domů, což je hlavní.
* LN Jaké jsou největší problémy, které musejí Pákistánci řešit?
V zásadě je to klasická humanitární trojka, to znamená jídlo, voda, přístřeší. Nicméně pokud jde o jídlo, tak v naší oblasti je to poměrně slušně pokryté a cena potravin ani nijak nevzrostla. Na druhou stranu ti lidé často přišli o úspory, o všechno, takže si nemají za co nakoupit a jsou závislí na pomoci zvenčí. Pak jsou oblasti třeba na severu Svátu (pákistánský okres a stejnojmenné údolí - pozn. red.), kde jsou úplně odřízlí od světa a lidé nemají k jídlu přístup. Mluvil jsem s kolegy, kteří tam nedokážou dostat jídlo ani na oslících. Dochází tam k sesuvům půdy. Helikoptéry zase nemohou létat kvůli mrakům. Takže člověk je jediný, kdo se tam dostane.
* LN Jakým způsobem pomáhá konkrétně Člověk v tísni?
Soustředili jsme se na zajištění hygieny, přístupu k pitné vodě. To je jedna z těch nejdůležitějších věcí. Momentálně je to tak, že v polích stále stojí voda a samozřejmě to jsou obrovské líhně nemocí a komárů. Snažíme se proto lidem zajistit přístup k nezávadné pitné vodě. Děláme to asi pro deset tisíc lidí. Také jsme rozdávali takzvané hygienické balíčky, které obsahují základní hygienické potřeby. V příštích dnech se chceme soustředit na postavení dočasných záchodů. Současně děláme i veřejně prospěšné práce - zaměstnáváme místní lidi, kteří ztratili možnost příjmu. Platíme jim za to, že prokopávají kanály, kterými odtéká voda. Tak se nám za poslední dva dny podařilo zpřístupnit jednu vesnici. A lidé se mohli začít vracet domů.
* LN Jak přijímají lidé pomoc? Objevily se totiž informace, že Taliban vyzval Pákistánce, aby pomoc ze západu bojkotovali...
Myslím, že tady v Pákistánu příliš na ta militantní hnutí nedají. Ovšem nějakou podporu mají, tak pět deset procent. Ale lidé v takovéto situaci berou pomoc od kohokoli. Do pomoci jsou zapojeni prakticky všichni - od skupin napojených na různá militantní hnutí až po velké mezinárodní organizace. A lidé to moc neřeší a nerozmýšlejí se. Oni prostě berou, co je.
* LN Podle některých komentářů je katastrofa v Pákistánu horší než tsunami. Jak to vidíte vy?
Já jsem byl na tsunami na Srí Lance a je to těžké srovnávat. Nicméně si myslím, že je to trochu přehnané. Co se týče počtu postižených lidí, tak je to rozhodně jedna z největších katastrof, na druhou stranu například počet mrtvých je v Pákistánu nižší. Každopádně ten rozsah je opravdu velký, jde o celé povodí řeky Indus, je to hustě obydlená zemědělská oblast. OSN vydalo tiskovou zprávu, kde tyto povodně řadí mezi velké katastrofy, to je ale spíš kvůli tomu, aby se přitáhla pozornost. Pákistán má totiž tendenci hrozně rychle zapadnout.
* LN Myslíte si, že je pomoci v zemi dostatek?
To určitě není. Pákistáncům se jí nedostává. Při záplavách takového rozsahu nemůžete během čtrnácti dnů zajistit pomoc tak, aby se dostala ke všem. To není v lidských silách. I proto ty řeči, že to pákistánské úřady nezvládly, jsou nefér.
