Tady se podle svých slov po „několik dnů nebo nějaký ten týden v roce“ účastní stáží na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO). Na škole, která byla líhní elitních diplomatů, a někteří tvrdí, že i špionů, již v dobách Sovětského svazu.
„Účastním se různých seminářů, ale přednášením bych to nenazval,“ popisuje své moskevské angažmá Laštůvka, který nedávno proslul setkáním s představiteli militantního palestinského hnutí Hamás.
Na MGIMO se Laštůvka podle svých slov nikdy nesetkal s ničím, „co by mělo ideologický náboj“. Škola je podle Laštůvky mimořádně kvalitní přípravkou pro budoucí diplomaty, a čeští studenti prý dělají velkou chybu, když nevyužívají stipendia, která jim Rusko nabízí. Právě to se podle svých slov snaží sociální demokrat změnit. „Snažím se také udržovat tradici, kdy se v Praze dvakrát ročně setkávají čeští a ruští odborníci,“ dodává.
Laštůvka není jediným Čechem, který se dostal s elitním moskevským institutem do úzkého kontaktu. V dobách Sovětského svazu totiž na MGIMO studovala celá řada Čechoslováků a občanů dalších „spřátelených“ zemí. Asi nejznámějšími českými absolventy školy jsou ostatně současné špičky tuzemské diplomacie - ministr zahraničí Jan Kohout a ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle.
Historici vnímají MGIMO jako rozporuplnou instituci. Na jednu stranu uznávají nesporné kvality jejích absolventů, na druhou stranu připomínají, že výuka byla ideologicky poplatná sovětskému režimu. „Sovětský svaz měl v řadě oborů špičková pracoviště. Je jen pochopitelné, že na MGIMO se režim snažil získávat spolupracovníky,“ říká ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma.
Pokračování na straně 3
Vlivný člen ČSSD učí...
Dokončení ze strany 1
Bývalý dlouholetý velvyslanec České republiky v Moskvě Luboš Dobrovský považuje MGIMO především za skutečně elitní pracoviště pro výchovu diplomatů. „Před rozpadem Sovětského svazu šlo o neuvěřitelně kvalitní školu pro diplomaty. Jejich odborná příprava byla nesrovnatelná s výkony ostatních humanitních oborů na všech tehdejších sovětských univerzitách. Absolventi ovládali jazyky zemí, do kterých měli odjet, a každý z nich uměl minimálně tři jazyky,“ tvrdí Dobrovský.
Bývalý elitní diplomat odmítá přirovnání MGIMO ke „škole špionů“. „Na MGIMO je třeba pohlížet nezaujatě. Nedojdeme nikam, pokud jej budeme považovat za přípravku pro bývalé sovětské a dnešní kremelské špiony. Špionů, které vyprodukoval, není relativně více, než kolik jich připravila dejme tomu pražská právnická fakulta nebo některé fakulty na Vysoké škole ekonomické před převratem,“ míní Dobrovský.
Stovky českých absolventů MGIMO Vynikající kvalitu si MGIMO podle Dobrovského udržuje i dnes. Od sovětských dob ovšem podle něj přece jen k jistému poklesu kvality došlo: „Úroveň výuky je podle mých informací poněkud narušena rozporem mezi skutečně vysoce kvalifikovanými odborníky a starými sovětskými nostalgiky, kteří zde působí.“ MGIMO vznikl v Moskvě v říjnu 1944, tedy v době Stalinova kultu osobnosti krátce před koncem druhé světové války. Mezi proslulé absolventy této „diplomatické líhně“ patří například ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, jeho předchůdce Andrej Kozyrev či ázerbájdžánský prezident Ilcham Alijev.
Ještě v padesátých letech se institut otevřel studentům ze spřátelených zemí. Na MGIMO tak studovala pochopitelně celá řada Čechoslováků. Kromě Kohouta a Füleho se to podařilo třeba šéfům společnosti Penta nebo synovi Gustáva Husáka. Podle odhadů v Česku stále aktivně působí několik stovek absolventů tohoto moskevského institutu. V diplomacii jich zřejmě zbylo již jen několik desítek. Ostatní se uplatňují především v byznysu.
