V sedmnácti začal hrát v amatérském souboru, pro který také navrhoval kostýmy a kulisy. Po válce přešel na madridskou scénu Teatro María Guererro a v roce 1946 debutoval ve filmu. Objevil se například v Berlangových snímcích Každý týden zázrak (1957), Svátek dobročinnosti (1961), Kat (1963) a Národní puška (1978).
Z veseloherních poloh se časem zdařile přehrával do vážnějších rolí jako v Saurově dramatech Peppermint frappé (1967), Zahrada rozkoší (1970), Sestřenice Angelika (1973), Maminka slaví 100. narozeniny (1979) či v Camusově Úlu (1982). George Cukor si ho vybral do adaptace Greenova románu Cesty s tetičkou (1972) a Juraj Herz do epizody pana rady v pohádce Galoše šťastia (1986).
Získal řadu cen včetně Zlaté medaile za umění (1985) a Zlatého Huga na festivalu v Chicagu za Oleův film Vlčí les (1971), v němž ztělesnil nemocného člověka, kterého okolí (i on sám) považuje za vlkodlaka, a za de Arminánovo dílo Má nejdražší seňorita (1972), kde vytvořil postavu ženy, která zjistí, že je mužem. José Luis López Vázquez zemřel v pondělí ve věku sedmaosmdesáti let v Madridu. Byl čtyřikrát ženat a měl čtyři děti.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
