V roce 2003 získal Nobelovu cenu za fyziku spolu s krajanem Alexejem Abrikosovem, působícím ve Spojených státech, a Britem Anthonym Leggettem, a to za výzkum chování látek při extrémně nízkých teplotách a rozvoj kvantové fyziky v oblasti supravodivosti a supratekutosti.
Narodil se v rodině patentového vynálezce a litevské lékařky, která zemřela na tyfus, když mu byly čtyři roky. Nadaný student absolvoval univerzitu za pouhé tři měsíce. V moskevském Fyzikálním ústavu vedl oddělení teoretické fyziky. Zformuloval teorii supravodivých slitin, proslul pracemi o vzniku kosmického záření a o kosmologii, které významně přispěly k rozvoji radioastronomie.
Před antisemitsky zaměřeným pronásledováním koncem čtyřicátých let ho zachránilo zařazení do týmu, v němž po boku Andreje Sacharova vyvíjel sovětskou vodíkovou bombu.
Byl zapřisáhlým ateistou a předloni podepsal s devíti kolegy z akademických kruhů dopis tehdejšímu prezidentu Putinovi, v němž varoval před sílící klerikalizací ruské společnosti.
Zemřel v neděli ve věku třiadevadesáti let v Moskvě na srdeční selhání. Z prvního sňatku se spolužačkou Olgou měl dceru Irinu, druhé manželství s Ninou, v mládí vězněnou ve stalinském gulagu, vydrželo třiašedesát let.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
