Patřil k nejzajímavějším evropským postmoderním romanopiscům. Snad každý z jeho deseti románů či šesti svazků povídek překvapoval hravostí formy. Psal například formou tarotové hry, slovníku, křížovky nebo astrologického průvodce.
Vystudoval filozofickou fakultu a byl nakladatelským redaktorem. Poprvé v češtině jsme mohli až v roce 1990 díky Odeonu číst jeho bravurní Chazarský slovník v překladu Stanislavy Sýkorové, mystifikační lexikon dějin dávno vyhynulého národa, vydaný zvlášť ve verzích pro muže a pro ženy. Mladá fronta přišla letos na přelomu roku s jeho dva roky starým „románem antologií“ Papírové divadlo v převodu téže autorky. Jde o unikátní kolekci osmatřiceti textů různých fiktivních spisovatelů (včetně smyšlených životopisných medailonků), přičemž v české povídce se setkává Jaroslav Hašek s Franzem Kafkou. Stejné nakladatelství chystá další dílo Vnitřní strana větru. Byl též autorem interaktivních her, které se hrály v Americe i v Rusku, a dvou básnických sbírek. Byzantskou modř zfilmoval Dragan Marinkovič v roce 1993.
Jeho díla byla přeložena do sedmatřiceti jazyků, sám převedl do srbštiny Puškinovy a Byronovy verše. Jako profesor Univerzity v Novém Sadu, kde též zastával funkci děkana filozofické fakulty, napsal dějiny novější srbské literatury.
Zemřel v pondělí ve věku osmdesáti let v Bělehradě na srdeční selhání.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
