Vedle Daniela Cohna-Bendita patřil k nejvýraznějším postavám za studentských bouří v květnu roku 1968 v Paříži coby přední trockistický teoretik Revoluční komunistické ligy, Hnutí revoluční mládeže a francouzské sekce Čtvrté internacionály.
Jeho předkové byli alžírskožidovského původu. Po manželově smrti se matka přestěhovala z Oranu do Toulouse, kde se narodil. V patnácti letech se zapojil do komunistického mládežnického hnutí v reakci na policejní masakr v říjnu 1961 při demonstraci za nezávislost Alžíru.
Jako profesor univerzity v Nanterre se zabýval rozbory díla Waltera Benjamina a francouzského postmodernismu. S Henrim Weberem napsal knihu Mai 1968: Une répétition générale (1968), La révolution et le pouvoir (1976) a svazek Marx l’intempestif: Grandeurs et misres d’une aventure critique (1996), v němž se to hemží úvahami typu: „Krize liberální globalizace a s ní spojené apologetické diskurzy představují základní renesanci marxismu. Přitažlivost Marxe pro celé generace intelektuálů spočívá také v jeho myšlenkové pronikavosti.“
Důkazem jeho setrvávajících zmatených názorů budiž předloňský podpis otevřeného dopisu protestujícího proti rozpuštění extremistického Komunistického svazu mládeže českým ministerstvem vnitra. V roce 2008 se zúčastnil v Lucemburku konference Jaro 1968 mezi Prahou a Paříží, kde promluvil vedle Petra Uhla a Jiřiny Šiklové.
V posledních letech se angažoval v Nové antikapitalistické straně (NPA).
Zemřel v úterý 12. ledna v Paříži.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
