V dresu OFK Bělehrad nastoupil poprvé v šestnácti letech a v éře 1969-1975 odchytal 131 vítězných ligových utkání. Rok si odsloužil vojnu u běžné posádky a na tři roky přestoupil do bělehradského Partizanu, s nímž získal dva tituly. Do dějin kopané tam vstoupil mimořádně trapným a unikátním vlastním gólem, když v jednom zápase lapil míč, ale jelikož mu zároveň spadla kšiltovka za záda za brankovou čáru, šel si ji s balonem v náručí sebrat, což pochopitelně znamenalo „vlastence“.
V letech 1977-1978 nastoupil čtyřikrát za jugoslávskou reprezentaci. Za zhruba 70 tisíc liber pak odešel do Anglie, kde za londýnskou Chelsea, která tehdy sestoupila z Premier League, odchytal 114 zápasů, a v roce 1981 byl dokonce zvolen nejlepším hráčem klubu, když šestnáctkrát udržel čisté konto. Zbytečné chyby se však množily, a tak po hádce s trenérem Johnem Nealem odešel do třetiligového týmu FC Brentford a svéráznou kariéru zakončil v portugalských celcích Portimonense, Boavista a FC Porto.
S koncem sportovní dráhy se vyrovnával těžce a potýkal se s potížemi, byl vyšetřován za pašování padělaných uměleckých předmětů.
Zemřel v pátek 12. února v Janově. V zápase Chelsea s Cardiff City mu hráči věnovali minutu ticha.
