Stalo se mu osudným, že od roku 2006 obětavě jezdil do Afghánistánu vyučovat mladé zájemce v tvůrčích dílnách filmovou scenáristiku a založil zde studio, v němž vzniklo již osmnáct filmových dokumentárních snímků. Loni byly například na festivalu v Cannes uvedeny Děti z Kábulu, na jejichž vznik dohlížel. Zahynul v pátek 26. února v Kábulu při bombovém sebevražedném útoku hnutí Taliban na hotel pro zahraniční návštěvníky, v němž zemřelo nejméně sedmnáct dalších lidí včetně italského diplomatického poradce Pietra Antonia Colazza a indického hráče na tabla Nawaba Khana. V nekrologu mu vzdal hold i francouzský ministr zahraničních věcí Bernard Kouchner. Zanechal po sobě syna.
V pětadvaceti letech založil kinematografickou školu na pařížské univerzitě Nanterres. Sám natočil několik desítek dokumentů, které hrály zejména televizní stanice France 3 a France 5. Coby delegát a spoluzakladatel neziskové organizace Ateliers Varan pořádal kurzy na exotických místech po celém světě, jako byla jeho oblíbená PapuaNová Guinea.
V kině jsme ho mohli spatřit v nezvyklé úloze. V tragikomedii Podzimní zahrady (2006) gruzínského režiséra Otara Ioselianiho, který žije od roku 1979 ve Francii, si totiž zahrál hlavní a pozoruhodnou roli ministra Vincenta, který se po podání demise vrací k normálnímu životu na předměstí hlavního města, kde vyrůstal, a setkává se se starými známými, ale také s přistěhovalci a squatery. K bizarnosti díla přispělo obsazení Michela Piccoliho do postavy ministrovy matky.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
