Od roku 1961 natočil pětasedmdesát filmů, v nichž se zabýval psychosexuálními úzkostmi a otázkami rozvoje sexuální identity. Vypěstoval si osobitý rukopis s tajuplným nasvícením scén a dlouhými záběry, a třebaže pracoval v opovrhovaném žánru, vysloužil si uznání takových kritiků, jakým je obávaný Andrew Sarris, a jeho dílu se dostalo poct na newyorském undergroundovém filmovém festivalu, na podobné akci v italském Turíně nebo také na přehlídce pařížské Cinematéky. Jeho zevrubnou biografii sepsal filmový historik Michael Bowen. Případní zájemci o studium Sarnovy tvorby si mohou vybrané ukázky z pověstných titulů Hřích na předměstí (1964), Spící hlava (1973) nebo Motýlci (1975) snadno vyhledat na YouTube. Koncem 60. let přitvrdil a film Inga (1968) dostal tehdy výjimečné distribuční označení X, takže se promítal jen v některých kinech. Režíroval také parodické pokračování klasického dílka Hluboké hrdlo, díl druhý (1974). Časem rozšířil své působiště do Evropy a pracoval v Německu, Švédsku a Dánsku s hvězdami, jako byla Marie Forsa nebo Marie Liljedahlová. Navenek nechtěl být spojován s vysloveně hardcoreovými projekty, a tak se ukrýval pod pseudonymy Erik Anderson či Irving Weiss.
Zemřel v pondělí 26. dubna v New Yorku. Byl ženat s producentkou Peggy Steffansovou, která si zahrála v několika jeho filmech. Měli syna Matthewa.
***
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
