Ve třicátých letech se jako jedna z prvních tanečnic tehdejšího SSSR prosadila na mezinárodní scéně, zejména jako Giselle v Paříži. Její umění opěvoval i Stefan Zweig. Nebylo to ovšem bez dohledu kremelského politbyra. Klim Vorošilov jí chtěl cestu znemožnit a napsal z obav před její emigrací Stalinovi dopis. Vycestovala až na přímluvu Lva Kaganoviče. Ve filmu Very Strojevové Velký koncert (1951) tančila v pasáži z Čajkovského Labutího jezera Odettu. K jejím velkým rolím patřila Aurora v Šípkové Růžence nebo titulní úloha v Glazunovově Raymondě. Až do šestadevadesáti se věnovala pedagogické činnosti, mezi jejími studentkami jsou jména pozdějších hvězd jako Maja Plisecká, Natalija Bessměrtnovová nebo Naděžda Pavlovová. Pečlivě si hlídala soukromí a zásadně odmítala rozhovory. Během požehnaně dlouhého života nasbírala ocenění postupně od všech režimů, byla nositelkou titulu národní umělkyně SSSR, hrdina socialistické práce a nakonec dostala Cenu prezidenta Ruské federace.
Zemřela ve středu 9. června v Moskvě. Jejím prvním mužem byl kolega Viktor Semjonov. Pak si vzala diplomata Lva Karachana, který byl v roce 1937 zatčen a navždy zmizel v gulagu. S hlasovým pedagogem Vsevolodem Aksjonovem měla dceru, jež šla v matčiných stopách a po skončení baletní dráhy také učí.
***
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
